Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak by som mal ukázať prstom na jeden jediný album, ktorý pre mňa reprezentoval moderný hardcore v minulom roku, tak je to práve tretí štúdiový zárez na pažbe kalifornských sympaťákov THE GHOST INSIDE.
This is what I know about sacrifice: Meet me at the crossroads. Let´s go.
Už v momente rezkého odpichu úvodnej skladby "This Is What I Know About Sacrifice" viete, že sa deje niečo výnimočné. THE GHOST INSIDE dokázali fanúšikov presvedčiť už svojimi prvými dvomi nahrávkami, ale toto je niečo viac, niečo unikátne.
Kým debut prinášal ťažkotonážny hardcore, ktorý drzo odsúval z ringu aj takých bitkárov ako BURY YOUR DEAD, SHAI HULUD alebo THROWDOWN, druhý album "Returners" sa niesol v znamení melodického, viac punkového zľahčovania dusnej boxerskej atmosféry.
Novinka ako keby v sebe miesila oba tieto príťažlivé elementy a pridávala navyše niečo, čo napríklad takí nedávno recenzovaní OBEY THE BRAVE nemajú – silné skladby.
No home, no bed. Nowhere to hang my head.
Či už sú to takéto jednoduché, úderné slogany vyšperkované v dokonalých gangových hulákačkách, alebo nemenej silné melodické refrény odspievané viachlasnými čistými vokálmi (parádna singlovka "Engine 45"), THE GHOST INSIDE na svojom novom albume víťazia na celej čiare schopnosťou napísať chytľavé, naliehavé pesničky, ktoré lezú rovno pod kožu.
Ďalším nespochybniteľným faktorom vedúcim k výrazného úspechu je dokonalá produkcia, ktorou sa môže tento album pýšiť. Jeremy McKinnon, spevák kapely A DAY TO REMEMBER, je šikovný chlapík, ktorého meno by sme si mali zapamätať. Dokázal na jednej nahrávke v doslova luxusnej podobe vykúzliť všetko to, čím nám v súčasnosti robí radosť hardcorová muzika.
Vkusná miera všetkých beatdownov, brejkov, melodických pasáží, koketovania s elektronikou a najmä výborne zvládnutý moderný zvuk gitár – na albume "Get What You Give" jednoducho nenájdete chybu ani po formálnej stránke.
Dôležitou, pri hardcorových kapelách zvlášť, skutočnosťou sú nepopierateľné koncertné kvality, ktorými páni z THE GHOST INSIDE disponujú. Charizmatický Jonathan Vigil a partia okolo neho neberú ohľad na to, či sa momentálne nachádzajú v bratislavskom klube U Očka pred päťdesiatkou divákov, alebo rozpaľujú dobiela viedenský Gasometer pre dve tisícky fanúšikov austrálskych miláčikov PARKWAY DRIVE. Za každých okolností idú naplno, ich koncerty sú naozaj veľkým zážitkom.
Najneskôr do nového albumu od HATEBREED jednoznačná voľba pri hľadaní moderného hardcoru s kvalitným metalovým zvukom.
Now listen up, I´m here to set the story straight. So meet me at the crossroads. Let´s go.
1. This Is What I Know About Sacrifice
2. Outlive
3. Engine 45
4. Slipping Away
5. The Great Unknown
6. Dark Horse
7. White Light
8. Thirty Three
9. Face Value
10. Deceiver
11. Test The Limits
Moderní HC, který chytá prvky metalcoru a nekompromisně rve hutný kytary do posluchačů. Singl Engine 45 je pravděpodobně nejlepším a nejsilnějším momentem na celým albu, ale jinak si není v podstatě na co stěžovat. The Ghost Inside mají za sebou 3 alba, který se relativně podobají, takže na tom dalším by to chtělo mírnou změnu, aby to nebyl takovej stereotyp.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.