OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Najlepšiu vianočnú skladbu tohto roka a s najväčšou pravdepodobnosťou i na veľa rokov dopredu nahrali ČAD. Ich „Horiaca obloha“ ako mocný výkrik hrdého kresťana pôsobí neuveriteľne osviežujúco v dobe, keď je blasfémia zábavkou stredného prúdu a každý nagelovaný Jožko z Hornej Dolnej je veľký satanista. Veď posúďte sami.
Ak vám jeden dobrý song nestačí a omrzela vás už aj štyri roky stará kultová výberovka „We Wish You A Metal Xmas And A Headbaning New Year“, skúste siahnuť po novom albume sympaťákov z Pennsylvánie, ktorí sú vďaka svojej enormnej koncertnej aktivite veľmi dobre známi aj slovenským či českým fanúšikom.
„August Burns Red Presents: Sleddin´ Hill“ je veľmi vydarenou zbierkou notoricky či menej známych vianočných popevkov a melódií. Chlapci veľmi šalamúnsky zvolili inštrumentálne prevedenie jednotlivých skladieb – až na moju obľúbenú vypaľovačku „Rudolph The Red Nosed Reindeer“ sú všetky vianočné kúsky v ich podaní bez vokálov.
S pomerne náročnou výzvou sa skupina okolo gitaristu J.B. Brubakera popasovala naozaj úspešne. V kvalitne zvládnutej prevzatej skladbe funguje ťažko popísateľné napätie medzi dobre známou pôvodnou verziou a novou pečaťou interpreta, ktorý dielo pretvára vo svoj obraz. Otrocké kopírovanie originálu nemá význam, úplné odtrhnutie z reťazí má zmysel iba v momente, keď Tori Amos spieva „Raining Blood“. Z tohto pohľadu je „Sleddin´ Hill“ podareným dielkom.
Vkusný melodický metalcore v podaní AUGUST BURNS RED vytvára v kombinácii so známymi vianočnými tónmi viackrát veľmi vtipné situácie. Zbesilé riffovačky, galop decentne zvýraznených bicích, precízne sóla, miestami priam džezové klavírne vsuvky – kapela sa naozaj postarala, aby sa poslucháč ani na chvíľu nenudil.
Vianoce sú najmenej metalový sviatok v roku, v tom mali AUGUST BURNS RED v rozhovore pre anglický Metal Hammer pravdu. Je sympatické, že nám ho budú s nahrávkou (ktorá vyšla mimochodom už v októbri) spríjemňovať ešte ďalších pár rokov. Tak teda šťastné a veselé a metalové!
Vianočný metalcore. Vkusne zaranžovaná a kvalitne odohraná sviatočná veselica.
8 / 10
J.B. Brubaker
- sólová gitara
Brent Rambler
- rytmická gitara
Matt Greiner
- bicie, klavír
Dustin Davidson
- basgitara
1. Flurries
2. Frosty The Snowman
3. Sleigh Ride
4. God Rest Ye Merry Gentlemen
5. Jingle Bells
6. Oh Holy Night
7. Rudolph The Red Nosed Reindeer
8. Sleddin´ Hill
9. Little Drummer Boy
10. Winter Wonderland
11. O Come, O Come, Emmanuel
12. Carol Of The Bells
13. We Wish You A Merry Christmas
August Burns Red Presents: Sleddin´ Hill (2012)
Leveler (2011)
Home (Live) (2010)
Constellations (2009)
Messenger (2007)
Thrill Seeker (2005)
Looks Fragile After All (EP) (2004)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Solid State
Stopáž: 41:59
Produkce: Carson Slovak
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.