Studentské město Göteborg není zdaleka jen kolébkou kovových žánrů. Stejně hrdě tu zástavy drží i hardcorový svět. Jeho jemným a zároveň výrazným představitelem jsou melancholičtí screamaři SUIS LA LUNE. A proč měsíčňané mají francouzský název a švédské pasy? Jednoduše kvůli tomu co hrají. Francouzská rozervanost tamější punk/hardcorové scenerie je z toho cítit na hony daleko a pokud tento opojný tradiční odér spojíte s typickým švédským přístupem k tvrdší kytarové hudbě, musí vám logicky vzniknout unikát, který stojí za povšimnutí. Švédi totiž umí a nikoliv jenom ten metal a nábytek.

"pokud hledáte nenásilné smutné písničky, které se neoposlouchají"

„Riala“ je živoucím důkazem, že se i emotivní brnkačky a ubrečený vokál dokáží uchopit tak, že v uších nemáte nános zbytečného mazlavého patosu a navíc vás mrazí v zádech. Střední nenásilná tempa kolébají skladby v příjemně melancholických vlnách emocí a vy si na nich připadáte jako námořník stýskající si po své lásce uprostřed oceánu. Je v tom vášeň, smutek i touha a právě tím mě tento materiál dokázal rozemlít na loňském Fluff festu, kde patřili jednoznačně k nejlepším. Čistě převedené emoce a soundtrack k zatažené obloze na jedné asfaltové fošně, kterou kapela vyvedla hned v několika krásných barevných verzích. Krása.