Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Studentské město Göteborg není zdaleka jen kolébkou kovových žánrů. Stejně hrdě tu zástavy drží i hardcorový svět. Jeho jemným a zároveň výrazným představitelem jsou melancholičtí screamaři SUIS LA LUNE. A proč měsíčňané mají francouzský název a švédské pasy? Jednoduše kvůli tomu co hrají. Francouzská rozervanost tamější punk/hardcorové scenerie je z toho cítit na hony daleko a pokud tento opojný tradiční odér spojíte s typickým švédským přístupem k tvrdší kytarové hudbě, musí vám logicky vzniknout unikát, který stojí za povšimnutí. Švédi totiž umí a nikoliv jenom ten metal a nábytek.
"pokud hledáte nenásilné smutné písničky, které se neoposlouchají"
„Riala“ je živoucím důkazem, že se i emotivní brnkačky a ubrečený vokál dokáží uchopit tak, že v uších nemáte nános zbytečného mazlavého patosu a navíc vás mrazí v zádech. Střední nenásilná tempa kolébají skladby v příjemně melancholických vlnách emocí a vy si na nich připadáte jako námořník stýskající si po své lásce uprostřed oceánu. Je v tom vášeň, smutek i touha a právě tím mě tento materiál dokázal rozemlít na loňském Fluff festu, kde patřili jednoznačně k nejlepším. Čistě převedené emoce a soundtrack k zatažené obloze na jedné asfaltové fošně, kterou kapela vyvedla hned v několika krásných barevných verzích. Krása.
8,5 / 10
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
