Mladí a konvencemi nespoutaní LA DISPUTE. Nechce se mi věřit tomu, že je to už osm let, kdy se tihle kluci poprvé sešli ve zkušebně a začali s prací, která pojmu post-harcore ukázala nový směr. To, že recenze na naprosto skvělou poslední desku není na tom serveru, jsem dlouho přecházel, ale není možné tento zásadní počin hardcorové scény dále ignorovat. Nedávno jsem si „Wildlife“ pustil a ten mě naprosto paralyzoval. Jako před půl rokem. Jako před rokem. Jako kdykoliv předtím. Nelze nenapsat několik řádků.

"takové emotivní vyprávění, které se ani po dvou letech neoposlouchá"

LA DISPUTE natočili album, které je i po dvou letech pevným pilířem podpírajícím post-hardcorovou scénu, aby se nepropadla pod vrstvou špinavých náplav, jež v poslední době zaplevelily tuto žánrovou kategorii. Instrumentálně jde vlastně jen o citlivou práci s melancholickými akordovkami ve středních tempech, které tíhnou k minimalismu. Sem tam zavazbí kytara nebo skladbu provzdušní nějaká brnkačka. To, co však dává hudbě kluků  z Michiganu neskutečný koule, je vyprávěný vokál, který se dynamicky skvěle houpe spolu s hudbou. Od uplakaných vyprávěnek až k syrovému křiku. Další kapitolou jsou skvělé texty. U LA DISPUTE toto funguje mnohem lépe, než v jiné kapele. Text, barva a intenzita hlasu i instrumentální stránka jdou ruku v ruce, jako nikdy u nikoho dříve. Z alba prýští emoce, které nelze ignorovat. Je jen málo kapel, jež je dokáží předávat v tak ryzí a intenzivní podobě jako LA DISPUTE.