Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď som o TORCHE čítal prvýkrát, hneď ma zaujala táto strohá, ale veľmi výstižná charakteristika kapely: „BEATLES meets early MELVINS meets NIRVANA“.
V tej dobe som si ešte nevedel celkom dobre predstaviť, o čo presne v hudbe TORCHE pôjde, a preto som dychtivo pátral po ich diskografii.
Výsledok? Padnutá sánka pri albume „Meanderthal“.
TORCHE sú skutočne zrážkou vzdušných popových melódií, drsnejších sludgeových plôch a archaickej indie-atmosféry. Tento štýl ma u nich, snáď ako každého fanúšika „starého v novom kabáte“, chytil za srdce a neskôr som sliedil po kapelách podobného hudobného razenia: HELMS ALEE, BIG BUSINESS, BARONESS...
TORCHE však zostali dodnes mojou najobľúbenejšou.
Formulka úspechu ich albumov je pritom veľmi jednoduchá. Spomenuté štýly sa buď viac, alebo menej zahusťujú, riedia a kombinujú podľa súčasnej nálady a rozpoloženia samotných autorov. Zatiaľ čo na ostatnom EP „Songs For Singles“ to bol príklon k ešte popovejšiemu vyzneniu, novinka „Harmonicraft“ mnohokrát vyjaví svoje extrémnejšie polohy, a duo Jonathan Nuñez a Rick Smith sa neraz vyblázni ako v grindových SHITSTORM.
Steve Brooks nezabúda na začiatky svojej kariéry a „popík“ je tentoraz ešte viac ufúľaný jeho bahnitou gitarou. Presne ako v časoch legendárnych FLOOR.
Z uvedeného by sa mohlo zdať, že to TORCHE skôr či neskôr prepísknu a studnica ich nápadov o zopár rôčkov vyschne - podobne, ako sa to pred časom stalo napríklad takým BARONESS, ktorí sa s konceptom dvojalbumu jednoducho precenili.
U TORCHE však platí, že v jednoduchosti je krása, a tohto sa chlapci držia od počiatkov hudobnej existencie. Skladby TORCHE nemajú maniery byť progrockovými opusmi ako u MASTODON (ktorí to, čo si ako kapela vybudovali, na posledných dvoch albumoch úplne znivočili), ale držia sa toho, čo vedia najlepšie – kvalitných pesničiek, ktoré chytia človeka priamo za srdce.
Prekombinovať hudbu sa nevypláca a TORCHE to dobre vedia.
Aj tentokrát sa dočkáte nadpozemských melódií, ktoré sa miesia s kalnými doomovými výpadmi a hymnickými spevmi. TORCHE majú pozoruhodnú schopnosť prejsť od vzletných pasáží, skrz drsný sludge core až k retro hardrocku, a to bez toho, aby zneli pateticky („Kicking“).
„Harmonicraft“ je od začiatku do konca veľmi dynamickou jazdou, v ktorej sú umne zakomponované aj vkusné inštrumentálky (titulná „Harmonicraft“), pochmúrnejšie post-metalové balady („Solitary Traveler“) alebo extrémnejšie „hobľovačky“ („Sky Trials“).
Jednoducho TORCHE, akých máme radi. V tej najvyššej kvalite.
1. Letting Go
2. Kicking
3. Walk It Off
4. Reverse Inverted
5. In Pieces
6. Snakes Are Charmed
7. Sky Trials
8. Roaming
9. Skin Mouth
10. Kiss Me Dudely
11. Solitary Traveler
12. Harmonicraft
13. Looking On
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.