Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bylo jen otázkou času, kdy djentový trend začne hledat nové cesty v poněkud obskurních mutacích s jinými žánry. HACKTIVIST na první poslech zní, jako by do mladé švédské hvězdy VILDHJARTA narazil Fred Durst z LIMP BIZKIT. Neobvyklý tah a současně zajímavé zpestření na poněkud šedé djentové scéně, která nyní generuje neuvěřitelné množství vzájemě podobných one-man projektů nebo neustále stejně znějících nepovedených klonů již existujících kapel. Ačkoliv instrumentální složka formace z ostrovního království zní poměrně průměrně a ze sekaných vokálů, mamutích kšiltovek a módy vytahaných hadrů jsem již dávno vyrostl, spojení rapcore a djentu u této skvadry v mých uších překvapivě funguje. Dá se dokonce říci, že HACKTIVIST jsou jedním z mála neokoukaných objektů na scéně, který dokáže přitáhnout alespoň trochu pozornosti. Naději do budoucna kapele dávají i dva vokalisté, kteří sice v raperských deklamacích znějí často trochu zaměnitelně, ale snaží se místy přecházet do agresivnějších řvaných výpadů nebo k melodickým vokálům. Uvidíme, jestli s velkou deskou potvrdí správnost svojí cesty nebo je vyždímaný pseudo-žánr vyvrhne do propasti zapomnění.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.