Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nenechte se prosím odradit hned první otázkou, ale zeptat se prostě musím. Víte co je „djent-step“ nebo „mindfuck“? Ne? Já to také nevěděl, než jsem potkal THE ALGORITHM. Podivný zparchantělý žánr přirostl ke kapele, která pro mě reprezentuje počin, na který se v metalu celkem dlouho čekalo. Pokusů tu bylo celkem mnoho, ale většinou končily tragicky. S THE ALGORITHM je tu konečně fúze, která nezní jako stupidní „didžina“ násilně domontovaná do kytarového prostředí. Konečně homogenní směs tanečních rytmů a pazvuků a nekompromisních kopáků v zajimavém a čerstvém provedení. Celé se to kroutí jako chobotnice ve smrtelné křeči, rychle se mění tvary, výrazy i rytmy. Název alba je přiléhavý. Stejně jako polymorfní kód i hudba celého alba neustále mutuje a současně zachovává původní rukopis autora, který vykazuje výjimečné spojení hravosti, ohebnosti a citu pro dynamiku.
"konečně diskometal, který mě neuráží"
Tohle je jaderná centrifuga, která s vámi hází ze strany na stranu a snaží se vám z lebky udělat šejkr na mozkové koktejly. Nepřeháním. Vážně! Experimentální math metal natlačený do šablon elektronické hudby, který trumfne většinu osmibitových nintendo-corových úleťáren. Snad krom dvou skladeb (například poněkud unylá "Warp Gate Exploit") dokázal dvaadvacetiletý Francouz Rémi Gallego, kterému živě sekunduje bubeník Mike Malyan z MONUMENTS, připravit kolekci, jež těží ze současných trendů, ale současně jde striktně svou cestou. Vytvořil konečně diskometal, který mě neuráží!
Veľmi interesantná nahrávka. Výborná spleť metalu a elektroniky s naozaj zaujímavým zvukom. Ešte viac prekvapuje informácia, že autor tohto dielka má len 22 rokov.
Gratulujem, podarila sa pekná vec.
4. ledna 2013
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Stoky
6,5 / 10
Tak toto jsem moc nepobral. Je to kvalitní, ale není mi to souzený
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.