Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která rychle v roce 2012 vyrostla na bedrech Alexe Eriana, jenž byl zásadní tváří deathcorových nestorů DESPISED ICON, a Miguela Lepage z death/crabcorové zábavovky BLIND WITNESS, vydala po velmi krátké době plnohodnotné album a pustila se čile do koncertní činnosti. Miguel si polepšil a Alex šel s touto skvadrou jednoznačně o několik úrovní dolů. Proč? Na OBEY THE BRAVE je tak trochu znát, že jsou zatím šiti horkou jehlou. Nic složitého, stylizovaná image drsných kluků, několik melodických linek, které fungují na první signální, a refrény ve stylu NYHC.
"slušně zvládnutý okovaný hardcore na moshování"
Mezi těžkotonážními nesložitými riffy má Alex více prostoru, než kdykoliv dříve v DESPISED ICON a v tomto prostoru uznávám, že svoji práci zvládá na jedničku. Dokáže postavit siláckou a dobře znějící pěveckou linku. Instrumentální mašinerie za ním je podřízena živé funkčnosti a jednoduchosti. Debut „Young Blood“ tak není ničím více než okovaným hardcorem pro moshování na půlhodinové ploše. Nehledejte v tom zatím nic hlubšího než dobře udělané a ve svém duchu písničkové hutné hoblovačky a silácký hardcorový projev od lidí, kteří se snaží vypadat tvrději, než ve skutečnosti jsou.
´
6 / 10
Vydáno: 2012
Vydavatel: Epitaph Records, Distort Entertainment
Stopáž: 32:19
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
