Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Michael Gira zo SWANS má celkom dobrú ruku na samorastov s akustickou gitarou: kedysi objavil dnes populárneho Devendru Banharta, vydal najlepší album Jamesa Blackshawa a ani s WOODEN WAND nesiahol vedľa.
James Blackshaw je na pohľad šedo-šedá myš. Gitara mu prirástla k telu ako strom, na pravej ruke zapustili korene dlhé nechty. Keď o ňom píšu pochvalne, je to zväčša potichu, a keď hrá na pódiu, pôsobí dojmom, že si každú chvíľu zívne, hoci hrá zložité a precítené veci.
Na to, že je jeho hudba inštrumentálna, neznie vôbec chudobne - na vyjadrenie myšlienok nepotrebuje slová. Býva košatá, zvukovo zaujímavá a bohatá na nápady.
Prstolamy Jamesa Blackshawa nechcú vyzerať ako prstolamy, lež ako jednoducho natiahnuté pavučiny skladieb, ktoré majú predovšetkým výraz.
Ibaže na novom albume je všetko trochu inak. Aranžmány sú učesané – oveľa vzdušnejšie – zasadené do ticha. Ak sa človek započúva, počuje dokonca Blackshawa dýchať.
Pri pohľade na názvy skladieb je jasné, prečo majú taký baladický nádych. A možno ide aj o logický hudobný krok. Problém je len jeden: je to takto menší pôžitok, než býval. Občas je zameniteľný.
6,5 / 10
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
