Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud mě paměť neklame, tak tenhle americký matroš měli vydat Immortal Souls jako splitko s Craniotomy. Ze známých důvodů se tak zřejmě nestane. Proto si račte poznamenati, že americká sebranka Divine Rapture má na kontě třípísňové promo, které stojí za to mít. Jedná se v podstatě o klasický deathmetal, tak, jak ho máte rádi od klasiků žánru – třeba starých Morbidů a jejich šikovných plagiátorů (Fleshtized, Angel Corpse…; na tributu Morbidům DR s gustem hrají World Of Shit). Jistou dávkou melodiky v riffech i povedených sólech Divine Rapture připomenou projekt Aurora Borealis. Není to ještě tak dotažené do detailů, přesto lze říci, že tato kapela bude jednou z těch, jejichž počiny budeme mít možnost vídat a slýchat i nadále. Stojí za nimi totiž osůbka velmi profláklá, která se jim mimoto postarala i o dohled nad nahráváním a finální mix. Ten človíček se jmenuje Erik Rutan. Mr. Rutan tuhle smečku jistě nepodpořil jen tak pro nic za nic. Ačkoli toto třískladbové promo pouze letmo naznačuje jejich potenciál, pánové mají hotových 12 skladeb na plné CD. Možná, že jim to v mezidobí i někdo vydal, nevím. Skladby Affliction, Funeral Mist a My Demon - Your Dove sice po textové stránce neoplývají ani novátorstvím, ani koncepčností, ale co na tom. Divine Rapture jsou nadějí pro americký deathmetal s tradicí. Jeden z nejlepších promomateriálů, co jsem v poslední době slyšel. Vyčkejme na další počin, očekávání je velké…
7,5 / 10
16 minut šťavnatého technického thrashingu od kapely, která má řemeslo hluboko pod kůží. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
