Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BIRDS IN ROW sa venujú dnes tak populárnej, v dobrom slova zmysle preexponovanej vetve hardcore punku. Toto power trio minulý rok vydalo svoju prvú „veľkú“ dosku nazvanú „You, Me & The Violence“, a to hneď u známeho vydavateľstva Deathwish. Staršie EP „Cottbus“ na mňa v dobe svojho vydania veľmi nezapôsobilo, takže je ten správny čas upraviť si názor.
BIRDS IN ROW sú podobný prípad ako ich LOMA PRIETA. Zatiaľ čo LOMA PRIETA inklinujú k tradičnejšiemu zvuku a drsnejším hardcoreovým postupom, BIRDS IN ROW si vás radšej opantajú vzletnými melódiami a celkovo poetickejšou atmosférou.
Ale pozor! Nemyslite si, že BIRDS IN ROW sú nejakí „screamo wannabes“, to nie. Vedia aj náležite zaštekať a ukázať, odkiaľ vzišli: zo špinavého francúzskeho undergroundu. Mimochodom, jeden čas dokonca zdieľali spoločný label Throatruiner spolu s PLEBEIAN GRANDSTAND a THE RODEO IDIOT ENGINE.
Francúzi si svoj úspech krvopotne vydreli. Tam, kde LOMA PRIETA hraničia s powerviolence a špinavým grindom, BIRDS IN ROW vyťahujú z rukáva eso v podobe blackových „bzukotov“, čím pripomenú krajanov CELESTE.
Oproti minulosti, teda najmä v porovnaní s EP „Cottbus“, je aktuálna platňa omnoho variabilnejším materiálom. Drsný screamo hardcore na nej striedajú moderné punkové postupy s pomalšími, prepiatými kompozíciami, kde vynikne zmysel kapely pre v podstate celkom stráviteľný pátos.
BIRDS IN ROW síce nevynašli nič extra nové, ich hardcore však určite nemožno nazvať tuctovým. Srší z neho úprimnosť a obetavosť, a to je v tejto dobe viac než dosť.
„It´s not about some individuals, but songs, ideas, points of view that our three lives have in common.“
1. Pilori
2. There Is Only One Chair In This Room
3. Cages
4. Guillotine
5. Walter Freeman
6. Last Last Chance
7. You, Me & The Violence
8. Grey Hair
9. Cold War Everyday
10. The Illusionist
11. Police & Thieves
12. Lovers Have Their Say
Diskografie
You, Me & The Violence (2012) Collected (2012) Cottbus (EP) (2010) Rise Of The Phoenix (EP) (2009)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2012 Vydavatel: Deathwish Inc. Stopáž: 35:40
Produkce: A. Sauve, S. Biguet Studio: Studio La Senelle
Jednoznačně jedna z nejlepších žánrových desek minulého roku. Přímočaré rtuťovité hardcore/punkové nájezdy se lámou v epické emotivní příběhy. Agresivní jednoduchá zloba přechází k přemýšlivému smutku. Rubikova kostka žánrů je v tomto případě pestrá a dokonale promíchaná. Jednotlivé strany tvoří barevné obrazce, kde vidíte fragmenty z emotivních devadesátek Francie, devastujících novodobých uragánů typu NARROWS i post-black metalových pocitářů zrozených z hardcorové scény. Při tom všem si BIRDS IN ROW drží svojský ksicht a nepůsobí jako nějaký násilný slepenec. Při vší té hrubozrnosti zbývá čas i prostor na hudební poezii. „You, Me & The Violence“ je vlastně kyticí všeho co mám na této scéně rád.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.