Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minule sme tu mali vydarený kov smrti z metalovo exotického Iránu, teraz sa pozrieme na Kaukaz, do Gruzínska. Trojica s tak trochu pozoruhodným názvom BOHEMA sa dala dokopy v roku 2001 v hlavnom meste Tbilisi a „Dve strany mince“ sú už jej tretím albumom. (Ak sú aj tie predošlé také dobré ako tento, tak ich bude treba dohľadať)
Kút sveta, z ktorého BOHEMA pochádzajú, je už od úsvitu staroveku nabitý historickými udalosťami a kultúrnymi pohybmi, o pamiatky kadejakých kedysi mocných ríš zakopávate v podstate na každom kroku, a tak niet divu, že inšpiračným zdrojom pre texty tejto skupiny sa stala sumerská mytológia ruka v ruke s východným mysticizmom a filozofiou.
Po hudobnej stránke sú na archívoch Gruzínci zmätočne zaškatuľkovaní ako technický brutálny death metal. Na toto bacha, žiadny ORIGIN či DEFEATED SANITY sa nekonajú. V zásade death metal tohto spolku okolo „ameriky“ ani nešiel. Prepracovaný je dosť, hudobníci sú šikovní a kreatívni, musím ale konštatovať, že nedávno recenzovaní iránski SCOX sa mu hudobne blížia asi najviac, a veľmi podobný je napríklad aj hlboký hrdelný vokál.
Popri tom mi viaceré postupy a údernosť pripomínajú Dánov KONKHRA na prvých dvoch albumoch, či britské legendy BENEDICTION tam, kde BOHEMA kopú do vrtule, a BOLT THROWER na miestach, kde sa nemilosrdne valia a drvia všetko okolo. Základom je teda nie vždy extra rýchly, veľmi hutný a ťažký európsky death metal 90. rokov s kvalitným súčasným zvukom. A nadstavbu tvoria hojne využívané orientálne melódie a nálady, prevedené buď do metalových gitár, alebo podané zaujímavými atmosférickými vyhrávkami.
Konštatujem, že stret modernej západnej extrémnej metalovej kultúry a dedičstva dávnych kultúr regiónu, odkiaľ BOHEMA pochádzajú, dopadol veľmi dobre. Ide o kompaktné a vyvážené hudobné dielo, ktoré je jasne deathmetalové, a zároveň má auru originality, dosiahnutú pridaním domácich elementov.
Kvalitní regionální death. Když už, vyčetl bych tomu málo odvahy. Nebát se, třískat tam ten Kavkaz ze všech stran, 90. leta jsou pryč, Nile jsou dědkové a tohle dělá kdekdo. Hudební turista chce místní speciality. Skladba Born of Anzud je ovšem přesně tím dítětem Ameriky a Orientu, jaké bych si představoval - ne jenom etno aku-vložky, střídané náklepem, ale organické spojení.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.