Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MANES vydali v roce 1999 solidní, avšak nikterak přelomovou prvotinu „Under Ein Blodraud Maane“, načež se od black metalu odvrátili, nabídli světu jedno vynikající a jedno velmi dobré album a poté tak nějak zmizeli.
V době, kdy to bylo s jejich aktivitou poněkud mlhavé, se čas od času objevila na trhu nějaká ta neřadová deska, opětovně se rozvířily zvěsti o nové nahrávce, aby se kapela nakonec přeci jen rozpadla. Ne nadlouho. Někteří členové utvořili ambiciózní seskupení KKOAGULAA, které se však přes nespornou zajímavost (experimentálně-psychedelicko-elektronicko-noisově-ambientní cosi) trochu utápí ve vlastní monumentálnosti.
Zakládající dvojka Sargatanas a Cernunnus (ten je aktivní i ve výše zmíněném projektu) pak na troskách MANES buduje MANII, těleso beze všech pochybnosti čerpající z odkazu - v těch pravých kruzích - stále poměrně uznávaného debutu.
Kulantně řečeno, výsledek je ale poněkud nedostačující. Sice je možno zaslechnout hlasy o parádním vyznění nahrávky a reflexi dob, kdy zkratka BM znamenala skutečný underground, ale to jsou podle mého kecy. Norské dvojce se sice návrat k „Under Ein Blodraud Maane“ povedl po stránce zvukové a dejme tomu, že i depresivní, pomalu se táhnoucí, bezvýchodná a mrazivá atmosféra je fajn a uvěřitelná, ale co je zásadní - jednotlivé skladby zkrátka mnohdy nemají co nabídnout.
Často nedisponují žádným výrazným fluidem a ani kompozičně kvalit svých předchůdců nedosahují. Jinými slovy, ve své podstatě jsou až příliš často nudící a bez výraznějších skladatelských nápadů či zajímavých momentů, které by dokázaly výrazněji zaujmout. Což je i při necelých čtyřiceti minutách trvání alba skutečnost poměrně nepříjemná.
Nelze popřít, že napodobit náladu „Under Ein Blodraud Maane“ se díky chladným linkám kytar podařilo kapele dost věrně a že je v podstatě tou nejvýraznější entitou, kterou lze na „Kollaps“ identifikovat. Pokud však někomu stačí ke štěstí slabší odvar z ne až tak zásadní, téměř patnáct let staré desky, budiž mu přáno. Osobně bych spíše uvítal, kdyby členové KKOAGULAA a MANII zbytečně neplýtvali silami a jali se opět stvořit něco výjimečného. Pod hlavičkou MANES.
Nelze popřít, že napodobit náladu „Under Ein Blodraud Maane“ se podařilo kapele docela věrně. Pokud však někomu ke štěstí stačí slabší odvar z ne až tak zásadní, téměř patnáct let staré desky, budiž mu přáno.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.