Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dochvilnost a přesnost je výsadou králů. Považovat ROTTEN SOUND za krále může být slovem do pranice, ale nijak to není v rozporu s faktem, že tato finská bruska patří již více než desetiletí na špičku početného grindového pelotonu. Ona zmiňovaná přesnost se netýká ani tak dalšího (tradičně) precizně nabouchaného sypacího hudebního zvěrstva, jako spíše skutečnosti, že koncept střídání LP – EP – LP – EP zústává nadále neochvějnou jistotou.
Počítejme tedy s tím, že další regulérní album příjde v příštím roce. Do té doby si (opakovaně) vychutnávejme tuto šestici zdrcujících fláků. Ta toho oproti 2 roky starému albu příliš mnoho nového nepřináší. Tedy abych byl přesnější, nového nepřináší vůbec nic. Ovšem k vzývání starých dobrých časů formou sebevykrádání má „Species At War“ sestsakramentsky daleko. Éra ROTTEN SOUND se sice dělí na dobu před a po „Exit“, ale i současná tvorba, prosta jakýchkoliv šokujících překvapení, má drtivou sílu, s pomocí které tato čtveřice s naprostou většinou žánrových konkurentů vytírá podlahu.
Finové pokračují v procesu hrubnutí kytarového zvuku, jenž započal před více než pěti lety prvním albem „nové éry“ „Cycles“. Skutečně masivní a všeobklopující kytary pobízí bicí soupravu k mohutným a přesným úderům, mezi které neomylně zapadá zkušené Keijovo frázování. Je obdivuhodné, že si ROTTEN SOUND stále dokáží udržet skličující a zároveň svěží nádech jednotlivých kratičkých skladeb. Znějí přitom stále moderně, bez jakýchokoliv diskusí nesmírně úderně a stále jako někdo, kdo v rámci svého žánru předepisuje standardy.
8 / 10
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
