Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stieranie hraníc medzi pekným a škaredým nie je ničím novým ani vo výtvarnom umení, ani v hudbe. Naopak, popové aranžmány narušené zrnitou alebo matnou estetikou a hlukovými alebo ambientnými stopami nachádzajú najlepšie uplatnenie práve dnes, v čase hľadania autentického a obsažného.
Američan BENOÎT PIOULARD je preto len jedným z mnoha. Neprináša nič, čo by nezaznelo už inde, a pri troche zlomyseľnosti ho možno zakrátko obviniť aj z nasledovania trendov a afektovanosti. Veď sladkú pachuť na jazyku zanecháva už obal albumu so stromom odfoteným na pozemku britského surrealistu. Nehovoriac o frankofilnom umeleckom mene a videoklipe, ktorý je prvoplánovou poctou francúzskej novej vlne.
Aj tak je na jeho hudbe čosi príťažlivé. Nie sú to prvky náboženskej ikonografie a architektúry, ktoré vraj inšpirovali album. Sú to magické skryté field recordings. Jemná hmla, čo obkolesuje blyštiacu sa nahrávku. „Hymnal“ neprináša katarziu, zato je návykovo ležérna. Unavená slnkom.
7 / 10
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
