OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Táto kapela žiari, rastie, napreduje. Je príjemné vedieť, že sme sa pred dvomi rokmi v našom Oceľovom meste nemýlili, keď sme im predpovedali sľubnú budúcnosť. Vystúpenie KVELERTAK na Brutal Assaulte 2011 bolo vskutku zdrvujúce, a to kapelu čakali ešte výraznejšie koncertné úspechy – či už v predprograme FOO FIGHTERS v Oslo, alebo predskakovanie slovutným MASTODON.
Po dvoch rokoch tvrdej práce a cestovania si šesťčlenná nórska úderka našla čas na nahrávanie nového albumu, ktorý vychádza na renomovanej značke Roadrunner Records.
Veľa vecí zostalo na rovnakom mieste, niečo sa zmenilo. K lepšiemu. Nechýba muchovsko-secesný obal od Johna Baizleyho z BARONESS, nahrávalo sa opäť v štúdiách GodCity, producentsky asistoval Kurt Ballou z CONVERGE. Tentokrát vystrihol kapele rockovejší, svetlejší zvukový kabátik a zároveň sa viac dal záležať na práci s kontrastami.
KVELERTAK o sebe pri debute s úsmevom tvrdili, že v ich hudbe nájdete všetko – od BURZUM až po THIN LIZZY. Práve na blackmetalové sypačky sa na novinke „Meir“ kladie sympatický dôraz, kapela sa však na druhej strane nebojí ani akustických gitár – Nóri robia všetko pre spestrenie svojej parádnej rockandrollovej jazdy.
Ak hovoríme o albume „Meir“ ako o štúdiovke plnej kontrastov, dá sa pokojne pokračovať aj v súvislosti so skladateľskou a aranžérskou prácou. KVELERTAK prichádzajú s dvomi chytľavými, priam až „rádiovými“ skladbami – refrén singlovky „Bruane Brenn“ (horiace mosty) je ušný červ epických rozmerov. V záverečnej chuťovke „Kvelertak“ prinášajú nádherný gitarový motív a miestami prekvapujúco umiernené Erlendove vokály. Stále si však s prehľadom zachovávajú svoju typickú, nezameniteľnú tvár.
Šokujúcou záležitosťou je košatá, takmer deväťminútová kompozícia „Tordenbrak“. Na tento štýl hudby naozaj niečo nezvyčajné, na druhej strane KVELERTAK opäť ani na sekundu nenudia. Platí to aj pre celý album „Meir“ - šestica zo Stavangeru nahrala black´n´rollovú parádičku s optimisticky, presvetleno znejúcimi gitarami a dokonale našliapnutou rytmikou.
Samozrejme platí, že radšej raz zažiť naživo ako stokrát počuť zo štúdiovky. Ak budete mať čo i len maličkú šancu, KVELERTAK si rozhodne nenechajte ujsť.
Najlepší rock´n´roll súčasnosti - druhá časť.
9 / 10
Erlend Hjelvik
- spev
Vidar Landa
- gitara
Bjarte Lund Rolland
- gitara
Maciek Ofstad
- gitara
Marvin Nygaard
- basgitara
Kjetil Gjermundrød
- bicie
1. Åpenbaring
2. Spring Fra Livet
3. Trepan
4. Bruane Brenn
5. Evig Vandrar
6. Snilepisk
7. Månelyst
8. Nekrokosmos
9. Undertro
10. Tordenbrak
11. Kvelertak
Datum vydání: Pondělí, 25. března 2013
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 49:05
Produkce: Kurt Ballou
Studio: GodCity Studios
Nezanedbateľné množstvo albumov sa v našej výročnej Valhalle ocitá vďaka tomu, že sa v subjektívnom vnímaní zdajú byť veľké „umenie“. Druhý album KVELERTAK sa ale do nej dostane práve preto, že oni sa takto správať vôbec nepotrebujú. Nákazlivé nič-neriešenie a pozitívna nálada prestupujú celý album. Pokiaľ bol debut výronom spontaneity, „Meir“ severanov zachytáva počas jemne triezvejšej snahy vybrusovať ďalej svoj prejav k dokonalosti. Vzniká trvanlivá muzika osobitá úplne obyčajným spôsobom. KVELERTAK sa opäť dobre bavia a aspoň v rámci „našich“ kruhov sa stávajú skutočným fenoménom. Pretože kým iní vymýšľajú, ako zanechať dojem pomocou ilúzie toho spomínaného „umenia“, tieto zjavy na to serú a s prstom v nose a špáradlom v zuboch hrajú naozaj najlepší rock’n’roll, na aký si v súčasnosti môžete zatrepať hlavou. A potom sa na ňu trebárs aj postaviť.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.