OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Osem rokov trvalo VOIVOD, kým sami seba presvedčili, že sú ozaj kapela. Taký silný bol Piggyho odkaz: dva albumy vydané od jeho predčasného odchodu boli pietnym cvičením vo vymetaní šuflíkov a – popravde – zapadli.
Dosť však o Piggym: dnes predsa meno VOIVOD nesú tri štvrtiny pôvodnej zostavy a „post-forrestovská“ transformácia v podobe návratu ku koreňom je zavŕšená. „Target Earth“ je dielom skupiny vedomej si svojej histórie a pretrvávajúcej sily.
Estetika Québečanov reprezentovaná Awayovým dizajnom stále odkazuje na sedemdesiatkové sci-fi. Rovnako ako vedeckofantastická literatúra však stavia na súčasnom kontexte. A tak už zbežné prelistovanie bookletu – ako to už býva u VOIVOD aj celého žánru, ktorý balansuje na pomedzí gýča a ťažko popísateľnej, fascinujúcej príťažlivosti – naznačí, že „Cieľ Zem“ nie je o Zemi budúcej, ale dnešnej.
„Rozklad korporácií / Dezilúzia z inštitúcií / Toxické aktíva, nestabilné / Všetka dôvera v systém vypnutá,“ pľuje Snake v titulnej skladbe: „Ešte zopár hodín, náš čas vypršal“. Doskou sa mihnú odkazy na hnutie Occupy („Resistance“) či ľahký odér konšpiračných teórií („Artefact“).
Nejde však o problém, ktorý si VOIVOD nechali prerásť cez hlavu, naopak: sociálna kritika je zasadená do kontextu apokalyptických hviezdnych vojen, politické náznaky prevalcujú verše o mimozemšťanoch: celý balík „Target Earth“ je strojom na cestu v čase – protijed na privysoké umelecké ambície a odpoveď na otázku, odkiaľ by mohol tápajúci metalový žáner nabrať silu. „Nenechám ich ostrihať ma / Všetka sila by zo mňa spadla,“ spieva sa v priamočiarej thrashovej hobľovačke „Kluskap O’Kom“ (a treba podotknúť, že päťdesiatnici Snake, Away a Blacky si hrivu udržujú poctivo).
Tým najdôležitejším atribútom trinástej radovky je však hudobná zložka. VOIVOD sa podarilo zachovať všetky „trademarkové“ prvky vlastnej značky – v súlade s naznačeným trendom ubrali z agresivity (i keď výnimky sa nájdu) a pridali na príbehovosti. „Vesmírny feeling“ je tu stále; špecifický zvuk so spevom prichádzajúcim akoby z diaľky a tempo, ktoré typické disonantné gitarové kudrlinky nebrzdia, ale dopĺňajú, poslucháča ťahajú neustále kamsi nahor.
Vrcholom nahrávky a najlepším príkladom všetkého vyššie napísaného je „Mechanical Mind“. Sedem a pol minúty je znepokojivou sondou hlboko do utrápenej mysle na pomedzí šialenstva: „Vidím sa v diaľke, v opare ničoty / Rozbíjam stenu medzi mojím domovom a mojím vedomím (...) Prichádza noc, vo vnútri vina, červy mysle ma navždy zjazvili.“
Skladba plná zlomov speje do kataklizmatického finále. VOIVOD na „Mechanical Mind“ vystrihli učebnicový progresívny metal; ak v slove „progresívny“ hľadáme pôvodný význam. Zrozumiteľný príbeh a hudobná zložka sa zrazili v bode blízkom dokonalosti.
Krása „Target Earth“ spočíva v tom, ako dôverne známo pôsobí na kohokoľvek, kto ku kanadským astronautom pričuchol. Autorovi recenzie výraznou melodickosťou pripomína nedocenený „Angel Rat“, no z troch dekád histórie VOIVOD si každý fanúšik dokáže vyberať svoje vlastné pojítko.
Trinástkový album nie je upachtenou snahou o retro ani falošným pokusom o modernu. Nie je o gitarovom súboji Piggy – Chewy. Je to jednoducho nový album VOIVOD. A je výborný.
Trinástkový album nie je upachtenou snahou o retro ani falošným pokusom o modernu. Nie je o gitarovom súboji Piggy – Chewy. Je to jednoducho nový album VOIVOD. A je výborný.
9 / 10
Denis "Snake" Bélanger
- spev
Daniel "Chewy" Mongrain
- gitara
Michel "Away" Langevin
- bicie
Jean-Yves "Blacky" Thériault
- basgitara
1. Target Earth
2. Kluskap O`Kom
3. Empathy For The Enemy
4. Mechanical Mind
5. Warchaic
6. Resistance
7. Kaleidos
8. Corps Etranger
9. Artefact
10. Defiance
The Wake (2018)
Target Earth (2013)
Infini (2009)
Katorz (2006)
D-V-O-D-1 (2005)
Voivod (2003)
Voivod Lives (2000)
Kronik (1998)
Phobos (1997)
Negatron (1995)
The Outer Limits (1993)
Angel Rat (1991)
Nothingface (1989)
Dimension Hatröss (1988)
Killing Technology (1987)
Rrroooaaarrrr! (1986)
War and Pain (1984)
Datum vydání: Úterý, 22. ledna 2013
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 56:40
V súvislosti s novinkou som počul viacero prívlastkov, z ktorých je "najlepší" asi najpoužívanejší.
O tom, či ozaj ide o najlepší album kanadských matadorov, by sme sa mohli siahodlho pohádať...
"Target Earth" je bez debaty výborné dielo, ktoré si zaslúži jedno z vrcholových miest v pomyselnom rebríčku najlepších albumov VOIVOD. Po dvoch "Piggyho tributoch" prichádza album, ktoré ukazuje Kanaďanov v tej najlepšej forme.
S hlavným recenzentom súhlasím aj ohľadom jeho tvrdenia o albume "Angel Rat" - patrí k mojim najobľúbenejším. Verím, že aktuálna novinka na tom bude o nejakých 10-15 rokov u mňa rovnako.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.