Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ďalší old school deathmetaloví bojovníci, ktorých si predstavíme, sú JUNGLE ROT z Wisconsinu a sú o rok mladší od SIX FEET UNDER. Napriek tomu za ten čas stihli dodať sedem dlhohrajúcich albumov. Sú teda na hranici „kritického množstva“, novinka „Terror Regime“, ich už druhý album vydaný u kedysi dosť prísne hardcoreových Victory Records, však SFU pomerne jasne ukazuje, že dá sa aj lepšie, prinajmenšom chytľavejšie a zábavnejšie.
V porovnaní s „Unborn“ je totiž „Terror Regime“ oveľa energickejší a agresívnejší, miesto nejakého cintorínskeho strašenia nezmyselne sa klátiacimi zombie je jeho nálada divoká a bojovná.
Môže za to oveľa lepšie zvolené stredné tempo, ktoré poriadne hrnie a valí sa dopredu, a veľa rýchlych pasáží, ktoré majú poriadny švih. Pestré gitarové linky, ktoré sa vám ľahko usadia v uchu, a priehrštie zaujímavých, do hudby sadnúcich sól, to všetko pôsobí dojmom surového, priamočiareho klasického death metalu, hraného s thrashmetalovou ľahkosťou a hravosťou.
JUNGLE ROT skrátka nepopierajú svoje poslucháčske korene a nie sú zbytočne ortodoxní na úkor príťažlivosti hudby. Paradoxne práve vďaka tomu sa im darí hrať plnokrvnú deathmetalovú klasiku, ktorá by iste stála aj za zhliadnutie naživo.
Plusom je viacdimenzionálny drsný vokál, ktorý ani nejde do vyslovených extrémov, taký Barnes povyše je oveľa väčší zver. Frontman a gitarista Dave Matrise svojím prejavom lieta v mantineloch BOLT THROWER až EXHORDER (aj preto tá občasná príchuť thrash metalu).
Zvyšok zostavy obsahuje zaujímavé mená – basák James Genenz hral okrem iného vo FLESHGRIND, bubeník Jesse Beahler zase v pekelných INSATANITY. Jediným „mužom bez minulosti“ je tu druhý gitarista Geoff Bub.
„Terror Regime“ je vydareným, nadupaným klasickým deathmetalovým albumom, hotovou učebnicou pre tých, ktorí proste nemajú jasno, čo to vlastne ten old school je. Veľkým plusom je, že JUNGLE ROT nie sú žiadnym nostalgickým vzývaním histórie, toto hrajú od svojich začiatkov v časoch, kedy to žiadna „“stará škola“ nebola, naopak presne toto bol hlavný smer kovu smrti.
Samozrejmosťou je vydarený štýlový zvuk a bonusom cover „I Don’t Need Society“ od crossoverových titanov D.R.I.
„Terror Regime“ je vydareným, nadupaným klasickým deathmetalovým albumom, hotovou učebnicou pre tých, ktorí proste nemajú jasno, čo to vlastne ten old school je.
1. Voice Your Disgust
2. Terror Regime
3. Utter Chaos
4. I Am Hatred
5. Blind Devotion
6. Scorn
7. Rage Through The Wasteland
8. Ruthless Omnipotence
9. I Don't Need Society (D.R.I. Cover)
10. Carpet Bombing
11. Pronounced Dead
Diskografie
Terror Regime (2013) Kill On Command (2011) What Horrors Await (2009) War Zone (2006) Fueled By Hate (2004) Dead And Buried (2001) Slaughter The Weak (1997)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2013 Vydavatel: Victory Records Stopáž: 32:33
Produkce: Chris Djuricic Studio: Bell City Recording, Racine
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.