Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Holandskí v podstate už klasici si v rokoch 2002 – 2011 dožičili odpočinok, respektíve po albumoch „Choronzonic Chaos Gods“ (1999) a „Liber Zar Zax“ zmenili názov na NOX, pod ktorým až donedávna pôsobili. K tejto zmene došlo po odchode dvoch členov a miernom odklone v rámci death metalu. Za tejto éry vznikli dve EP a album „Ixaxar“ z roku 2007. V súčasnosti sú NOX na vedľajšej koľaji, vrátili sa ale CENTURIAN.
Ani s nimi po tých rokoch svet veľmi nerátal, teraz sa však hlásia s tretím dlhohrajúcim albumom. Názov sa dá preložiť ako „Proti rozumu“, čo o.i. znamená, že rúhačská štvorica s kresťanským náboženstvom ešte rozhodne neskončila.
Hudobne takisto neuhla ani o milimeter, takže si vypočujete polhodinovú výživnú porciu väčšinou vysokorýchlostného death metalu, počuteľne odchovaného na jednej z najväčších klasík – floridskej scéne konca 80. až polovice 90. rokov.
Starý MORBID ANGEL Holanďanom neodpára nikto, tie gitary a sóla, to je jasná poklona majstrom, rovnako ako frázovanie vokalistu, atmosféra a temperament skladieb. Ďalším inšpiračným zdrojom by mohli byť DEICIDE, HATE ETERNAL a viac toho ani nenachádzam.
Pokiaľ ide o MORBID ANGEL ako inšpiračný zdroj, videl by som to na albumy zo záveru prvej Vincentovej éry. V tom vlastne spočíva aj rozdiel oproti NOX. Tí „anjela“ hrali tiež, čerpali však skôr z „Altars...“ a „Blessed...“, aspoň tak mi to vychádza na základe ostrejšieho zvuku a vyššieho, v stredoch revaného vokálu. CENTURIAN to majú viac v hĺbke, trochu ako Glen Benton, a DEICIDE pripomína aj využívanie sprievodného vyššieho revu.
Holanďania skrátka hrajú ako Američania a ide im to počuteľne od srdca. „Contra Rationem“ síce neobjavuje nič dosiaľ neobjaveného, je však výborným liekom na znechutenie z posledného albumu voľakedajších majstrov presne tohto deathmetalového štýlu. Viete ktorých. A nie je to žiadne veľké retro, takýto kov smrti tu má miesto stále.
CENTURIAN „morbidangelovskú“ podobu death metalu aktuálne reprezentujú lepšie než jej vynálezcovia. Pokiaľ nepríde niečo nové s etiketou NADER SADEK, Rob Oorthuis (gitary), Seth van der Loo (bicie), Patrick Boleij (basgitara) a Niels Adams (vokály) môžu na tróne sedieť pomerne pevne.
1. Thou Shallt Bleed For The Lord Thy God
2. Crown Of Bones
3. Feast Of The Cross
4. Judas Among Twelve
5. Antinomian
6. The Will Of The Torch
7. Sin Upon Man
8. Damnatio Memoriae
9. Adversus
Diskografie
Contra Rationem (2013) Liber Zar Zax (2001) Choronzonic Chaos Gods (1999)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2013 Vydavatel: Listenable Records Stopáž: 29:55
Produkce: Jo Peeters a Ralph Timmermans Studio: We Are (Music) Junkies Studio, Eindhoven
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.