Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Žiadne prekvapenia. Takto krátko a pritom výstižne by sa dala okomentovať nová nahrávka od Moravákov z DARK GAMBALLE. Táto kapela patrí už dlhé roky medzi moje najobľúbenejšie skupiny z bývalého Československa a dodnes ma ani jedným svojím albumom nesklamala. Ani s aktuálnou novinkou neprišlo sklamanie, hoci absencia akéhokoľvek prekvapenia trochu zamrzela.
DARK GAMBALLE na svojej jedenástej radovke ponúkajú všetko za posledné roky overené a vypočuté - dá sa povedať, že ide o stávku na istotu. Jediné, čo sa pohlo vpred, sú spevácke schopnosti frontmana tohto zoskupenia a textová zložka. Ostatné ostáva po starom, v dobrom aj v zlom. Väčšie či menšie zmeny, ktroré sme mali možnosť sledovať v minulosti, sú preč a nadišla doba selekcie a recyklácie. Zrejme musela prísť.
V každom prípade sa tomuto problému DARK GAMBALLE postavili čelom a svoju existenciu obhájili so cťou, nielen ako skvelá koncertná skupina, ale i ako kapela, čo dokáže dokáže nahrať zmysluplný album aj varením z minulosti. Myslím, že každý z fanúšikov DARK GAMBALLE bude spokojný - tak ako ja. Aj napriek očividnej stagnácií ostáva DARK GAMALLE jednou z najosobitejších domácich kapiel a ich aktuálny nosič si určite pustím ešte mnohokrát aj po napísaní tejto recenzie.
Za vrchol albumu považujem skladbu „Netopýr“ - tá, hoci trpí na podobné nedostatky ako ostatok albumu, predsa len má čosi neidentifikovateľné naviac. Niečo, čo ma na nej viac priťahuje a teší.
Na fakt, že kapela máva na svojich nahrávkach priam skvelú zvukovú kulisu, sme si už zvykli. Preto určite nikoho neprekvapí ani to, že aj v tomto prípade je to rovnaké. Naozaj skvelá štúdiová práca kapely i zvukového majstra Staňu Valáška drží prst na tepe doby - podarilo sa im vyprodukovať nahrávku s konkurencieschopným zvukom aj k produktom tých najvychytenejších zvukových producentov.
Okrem hudobnej stopy ponúka CD aj multimediálnu. Videoklip označovaný ako kontroverzný - no neviem, možno som už znecitlivený dnešnou dobou a médiami, ale nevidím na ňom nič kontroverzné - je doplnený mp3, wallpapermi a videami z natáčania klipu i albumu.
Pekný digipack je už len čerešničkou na torte, tá poteší všetkých fanúšikov čo ešte nerezignovali na vlastníctvo hmotného hudobného nosiča. Sparťanská vonkajšia grafika je nadmieru vynahradená tou vnútornou, ako i informačným pretlakom ukrývajúcim sa vo vnútri bookletu.
1. Bon pari
2. mixér
3. Svět za dekou
4. V baru na temné straně měsíce
5. Puls
6. Taxi City
7. Vagóny
8. Na dotek
9. Ostrý
10. Vodopád
11. Netopýr
12. V písku
13. Zatím dobrý
14. Bom pari (remix)
bonusy:
• album v MP3 s texty skladeb
• videoklip Svět za dekou
• exkluzivní wallpapery
• videa z natáčení klipu Svět za dekou
• video z natáčení desky Zatím dobrý
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.