Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Žiadne prekvapenia. Takto krátko a pritom výstižne by sa dala okomentovať nová nahrávka od Moravákov z DARK GAMBALLE. Táto kapela patrí už dlhé roky medzi moje najobľúbenejšie skupiny z bývalého Československa a dodnes ma ani jedným svojím albumom nesklamala. Ani s aktuálnou novinkou neprišlo sklamanie, hoci absencia akéhokoľvek prekvapenia trochu zamrzela.
DARK GAMBALLE na svojej jedenástej radovke ponúkajú všetko za posledné roky overené a vypočuté - dá sa povedať, že ide o stávku na istotu. Jediné, čo sa pohlo vpred, sú spevácke schopnosti frontmana tohto zoskupenia a textová zložka. Ostatné ostáva po starom, v dobrom aj v zlom. Väčšie či menšie zmeny, ktroré sme mali možnosť sledovať v minulosti, sú preč a nadišla doba selekcie a recyklácie. Zrejme musela prísť.
V každom prípade sa tomuto problému DARK GAMBALLE postavili čelom a svoju existenciu obhájili so cťou, nielen ako skvelá koncertná skupina, ale i ako kapela, čo dokáže dokáže nahrať zmysluplný album aj varením z minulosti. Myslím, že každý z fanúšikov DARK GAMBALLE bude spokojný - tak ako ja. Aj napriek očividnej stagnácií ostáva DARK GAMALLE jednou z najosobitejších domácich kapiel a ich aktuálny nosič si určite pustím ešte mnohokrát aj po napísaní tejto recenzie.
Za vrchol albumu považujem skladbu „Netopýr“ - tá, hoci trpí na podobné nedostatky ako ostatok albumu, predsa len má čosi neidentifikovateľné naviac. Niečo, čo ma na nej viac priťahuje a teší.
Na fakt, že kapela máva na svojich nahrávkach priam skvelú zvukovú kulisu, sme si už zvykli. Preto určite nikoho neprekvapí ani to, že aj v tomto prípade je to rovnaké. Naozaj skvelá štúdiová práca kapely i zvukového majstra Staňu Valáška drží prst na tepe doby - podarilo sa im vyprodukovať nahrávku s konkurencieschopným zvukom aj k produktom tých najvychytenejších zvukových producentov.
Okrem hudobnej stopy ponúka CD aj multimediálnu. Videoklip označovaný ako kontroverzný - no neviem, možno som už znecitlivený dnešnou dobou a médiami, ale nevidím na ňom nič kontroverzné - je doplnený mp3, wallpapermi a videami z natáčania klipu i albumu.
Pekný digipack je už len čerešničkou na torte, tá poteší všetkých fanúšikov čo ešte nerezignovali na vlastníctvo hmotného hudobného nosiča. Sparťanská vonkajšia grafika je nadmieru vynahradená tou vnútornou, ako i informačným pretlakom ukrývajúcim sa vo vnútri bookletu.
1. Bon pari
2. mixér
3. Svět za dekou
4. V baru na temné straně měsíce
5. Puls
6. Taxi City
7. Vagóny
8. Na dotek
9. Ostrý
10. Vodopád
11. Netopýr
12. V písku
13. Zatím dobrý
14. Bom pari (remix)
bonusy:
• album v MP3 s texty skladeb
• videoklip Svět za dekou
• exkluzivní wallpapery
• videa z natáčení klipu Svět za dekou
• video z natáčení desky Zatím dobrý
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.