Noiseový festival se v centru lublaňského alternativního centra Metelkova koná již od roku 2001. Dva dny zasvěcenému tomu nejbizarnějšímu, co underground nabízí, jsem si nemohl nechat ujít už jen proto, že letos prý zaručeně šlo o ročník poslední.

Dlouhá tradice a opravdu výtečné umístění do umělecké kolonie Metelkova dodává akci unikátní příchuť. Dvoudenní festival začíná v pátek před sedmou hodinou, a tak já a dalších dvacet lidí, z nichž je polovina z Čech, mohla začít konzumovat nezkonzumovatelné – hlukaře z různých koutů celého světa.

Začínají domácí THEB10K. Hudebně celkem nudný noise industrial, který rozjíždí dva nevinně vyhlížející mladíci na notebooky a k nim připojené klaviatury.

Set trochu vylepšuje projekce, kde v první části můžeme sledovat detailní operaci lidského oka, abychom se poté mohli pokochat incestním pornofilmem a dalšími podobnými vizemi. I tak mám silný pocit, že projekce je zaměřená velmi prvoplánově a hluková produkce postrádá nápad.

Hned druhý set je o mnoho levelů výše a to zdaleka nejen proto, že se na scéně objevuje charismatická slečna klečící (případně dřepící) s telecasterem v rukou a spoustou kytarových efektů seskládaných kolem sebe.

Její jméno je IOIOI a má připravených několik kompozic, které se liší náladou i použitím nástroje. Noise industrial s abmientními přesahy je přesným opakem vystoupení minulého. Má to šmrnc, nápad i atmosféru.

Několikrát jsem měl pocit, že stojím uprostřed džungle a kolem mě zpívají ptáci a řvou paviáni. I takové zvuky dokázala IOIOI na kytaru vyloudit.

K hraní používala elektronický smyčec, klasický smyčec i něco, co vypadalo jako zlatý hmoždíř, a mnoho dalších roztodivností. Z mého pohledu šlo jednoznačně o nejlepší set prvního dne festivalu.

Následuje další žena. S neméně zajímavým jménem. JIKUUUUUUUUUUU je Japonka v současné době žijící v Berlíně. Na scénu nastoupila v černých latexových šatech a špičatém klobouku.

Z videí jsem věděl, že může nastat třeba i to, že někoho před setem začne bičovat nebo zkoušet publikum jinými záludnými způsoby, ale nakonec se vše rozjelo tím, že JIKUUUUUUUUUUU začala hluboce vzdychat do mikrofonu a následně z hrdla vylodila dlouhý hluboký tón, kterým odstartovala své kouzlení.

Většinu setu šlo o basově posazené tučné ambientní stěny, do kterých umělkyně ve výškách vplétala další hlasové i syntetické motivy. Elektroambient, industrial i psytrance nebo dark ambient se v jejím setu slil do jednoho homogenního útvaru, ze nějž na svět vykukovalo mnoho pařátů a chapadel, ještě více dokreslujících neuchopitelnost jejího vystoupení.

V kombinaci s image a pohyby šlo rozhodně o impresivní podívanou a i posměváčci jako já, kteří se na počátku jen potutelně ušklíbali, museli uznat, že na té japonské černé magii něco je.

Poté nastupují domácí. Dokonce z organizátorského týmu. Na zemi je rozeseto množství krabiček a haraburdí, ze kterého vyčnívá držátko od nějaké sekačky či něčeho podobného. Na to vše se tu dělají zvuky.

Oba protagonisté SIST EN 343 sedí uprostřed a hrají si. Harsh noise přecházející až do velmi zvrhlého ambientu. Zvukově rozhodně o něco méně interesantní než předchozí čarodějnický set.

Další vystoupení v rámci duševní hygieny vynechávám a vracím se až na DEAD BODY COLLECTION. Tento one-man projekt ze Srbska byl více než podivný. Chlapec v bílé masce pustil na notebooku noisovou stěnu, sednul si vedle na židli a jal se dlouze hledět do publika. Když ho to po dlouhých minutých přestalo bavit, zvedl se, oblékl si bílý plášť a chodil mezi lidmi.

Mezitím proběhlo několik hysterických záchvatů, při kterých se choulil v koutě sálu nebo se válel v křečích po zemi. Vynechat bych neměl ani projekci s detailními záběry pitvy nebo operaci – kdo ví. Na závěr Srb hodil do lidí židli a byl konec.

Před tím, než přišel milosrdný spánek, si vybavuji už jen irského nadšence CATHALA RODGERSE, který na stolečku plném efektů předváděl míšení noisu a různých variací na drone music. Nakonec se mu povedlo mě velmi příjemně ukolébat ke spánku.