OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro mě je to zatím domácí rockové album roku 2013. Tomáš Zakopal zná mapu a přesně ví, jak udělat hitovky, kterými nepohrdnou ani alternativní špindírové z noiserockové scény, ani příznivci neotřesitelným kultů, jakými jsou třeba BLACK SABBATH, nebo novodobějších rockových idolů formátu FOO FIGHTERS. Vše je podřízeno tomu, aby byla zachována písničkovost skladeb a současně originální špinavý zvuk kytar.
„Vzdušný, zrnitý a ledabyle elegantní rock na léto.“
Oproti minulé nahrávce mám pocit, že SAADE jdou trochu více naproti posluchači. Kontury skladeb jsou více líbivé a nebál bych se použít i slovo „romantické“, ale pozor - vše je současně (jako vždy) opracováno velmi dřevorubecky. Zvuk je rezavý, chlupatý, kytara skřípe, vazbí, vrní a přehrává si flanger efekt ze strany na stranu. Stále je tu dost řezavého grunge a stoner rocku, které i ze skladeb, kde na pozadí šlape klavír, dělají písničky pro chlupatý týpky, co si škrtají sirku o své vlastní strniště.
Kdo měl u tohoto dua strach z toho, že nový bubeník hodí dvojčlennou kapelu někam jinam, se strachovat nemusí. Změna na postu bubenické stoličky jen podtrhuje to, že principál Zakopal drží tvorbu skupiny velmi pevně ve svých rukou. Řemeslně naprosto skvěle vyvedená práce, živě to nemá chybu a přichází léto, takže nečekejte. Tohle je přesně hudba pro dlouhé letní roadtripy.
7,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.