Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
UFOMAMMUT svůj těžkotonážní buldozer posunuli v roce 2012 dál hned o jedno dvojalbum, neboť měli zřejmě dojem, že narazili na zlatou žílu nápadů (bázev alba „Oro“ = italsky zlato), kterou musí bezezbytku vytěžit.
Mám z jejich snažení hluboko zakořeněný pocit, že nástroje, které k těžbě a zpracování motivů použili, jsou snad ještě násilnější, než způsoby, jakými Řekové huntují sever země, zaslepeni svojí vlastní zlatou horečkou.
„Hrubě opracovaný a násilný instrumentální silový válec“
I nadále jde o to rozemlít kytarový zvuk na pěkně hrubá zrna, která se nalévají do drone-stonerových hypnotických rytmů, jež vám repetitivně umývají hlavu. A když jsme u toho umývání. UFOMAMMUT mi vždy připomínali vlnobití. V pravidelných intervalech přichází jedna masa zvuku za druhou a tu a tam vyvrhne na pevninu nějakou dlouho hnijící entitu nebo něco neidentifikovatelného z hlubin.
Novinka si hraje s elektronickou špínou, kterou zasypává hutný hrubý asfaltový zvuk. Pokud tyto Italy náhodou nezastihnete ve chvíli, kdy si hrají s plochami v intru, pak do vás určitě budou tu s menší a tu s větší intenzitou narážet hutnými riffy.
Oproti minulému albu „Eve“ je materiál mnohem silovější, psychedeličtější a také méně náladový. Tam, kde před dvěma roky nastupovaly hrátky s vokály a atmosférou, přichází nyní touha drtit vás syrovým opracováním zvuku, do kterého se míchají ty nejtěžší sajrajty, které UFOMAMMUT ve zkušebně našli. I to však má něco do sebe.
7 / 10
Hidden (2024)
Fenice (2022)
8 (2017)
Ecate (2015)
Oro: Opus Alter (2012)
Oro: Opus Primum (2012)
Eve (2009)
Idolum (2008)
Supernaturals (split s LENT0) (2007)
Lucifer Songs (2006)
Snailking (2004)
Godlike Snake (2000)
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
