OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Draci, čarodějové, ostré meče, hrdina bez bázně a hany a to vše v podhůří staré dobré skotské Vysočiny, zahaleno kouzelnou mlhou hustou tak, že by se dala krájet. Lyrický koncept jako dělaný pro pořádný „Heroic Fantasy Power Metal“. Jen ti nemrtví jednorožci do toho nějak nepasují. Co prosím? Nemrtví jednorožci?
Ale ano, slyšíte dobře. Projekt GLORYHAMMER, pod kterým není podepsán nikdo jiný, než kapitán pirátské smečky ALESTORM Christopher Bowes, totiž nebude z těch právě nejvážněji míněných, o čemž ostatně svědčí angažování právě zmíněných (ne)tvorů do úvodní zápletky celé heroické ságy, která se má roztáhnout na celých jedenadvacet alb.
V konceptu účinkují i samotní umělci (samotný Bowes kupříkladu jako zlý mág Zargothax) a mezi nimi rovněž zvláštní pozornosti hodný Thomas Winkler (alias hlavní hrdina Angus McPíšťala), talentovaný švýcarský pěvec (jinak EMERALD), kterého kapela objevila údajně na základě jeho přihlášky do konkurzu na obsazení místa zpěváka DRAGONFORCE.
Drobným problémem bude snad jen uvěřitelnost celého tohoto projektu, který se navzdory mnoha štiplavě mířeným fórkům zejména na adresu RHAPSODY přece jen tváří poměrně chladně a seriózně. Na druhou stranu je nicméně jisté, že měřítka se v tomto případě hledají asi jen velmi těžko, a pokud se hudební stránky věci týče, nelze než před GLORYHAMMER otočit palec směrem vzhůru. Znějí totiž jako jakási „dřevorubecká“ verze právě zmíněných Italů, která má ovšem duši, a právě to ji na pozadí celé řady novějších počinů Turilliovců a Staropoliovců činí poměrně zvukomalebnou. Angus McFife na hrad!
8 / 10
Return To The Kingdom Of Fife (2023)
Legends From Beyond The Galactic Terrorvortex (2019)
Space 1992: Rise Of The Chaos Wizards (2015)
Tales from the Kingdom of Fife (2013)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 48:08
Tracklist:
1. Anstruther´s Dark Prophecy
2. The Unicorn Invasion of Dundee
3. Angus McFife
4. Quest for the Hammer of Glory
5. Magic Dragon
6. Silent Tears of Frozen Princess
7. Amulet of Justice
8. Hail to Crail
9. Beneath Cowdenbeath
10. The Epic Rage of Furious Thunder
11. Wizards! (Bonus Track)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.