Zdárně pokračující proces „motorheadizace“. Jak jinak lze stručně popsat první pocity po doznění nového alba MALIGNANT TUMOUR, které, nepřekvapivě, opět roztáčí tuto obhrouble metalovou ostravskou turbínu do pořádně vysokých otáček. Pro recenzenta však s každou další nahrávkou „nové éry“ této svérázné party nastává těžší a těžší dilema.
Jak se postavit k nahrávce skupiny, jež se již drahnou dobu nebere zas tak vážně a přesto k veškeré recesi a auře výjimečnosti, kterou kolem sebe v promyšlených krocích šíří, bere s patřičnou vážností? Jak zhodnotit nahrávku, která už v podstatě nepřináší nic nového a pouze, byť stále na velice solidní úrovni, přehrává již vše vyřčené na předchozích deskách?
Skupina po příchodu basáka Šimka obrátila směr o 180 stupňů a z angažovaného tělesa se takřka přes noc stala partička rockandrollových požitkářů a zhýralců. Tento krok bezpochyby jednu skupinu posluchačů zcela odradil, zatímco ta druhá – nová, skákala nadšením. Právě tento impulz vliv do žil ostravské úderky potřebné narkotikum i, proč to neříct, atraktivní ideologické směřování. To je navíc výdatně živeno kapelou samotnou, ale jak se zdá nyní, začíná mu trochu docházet dech.
Pakliže se podíváme čistě jen na dění na albu „Overdose & Overdrive“, tak jistý posun lze předsi jen zaznamenat. Považujme za něj přitlačení na pilu, kdy z playlistu byly vyřazeny chytlavé hitovky, jakou byla například titulní skladba předchozí desky „Earthshaker“ s provokativním klipem, atakujícím pudy regionální rivality. Novinka se nese hlavně na vlně ostrých vypalovaček, jež odsýpají bez nejmenšího slitování a snahy jakkoliv korigovat jejich ostří.
Valivé a hutné tempo šesté v pořadí „Stay Overnight“ sice může popírat předchozí tvrzení, ale jedná se jen o symbolický předěl mezi dvěma částmi jinak počertech nakopnutého alba. Právě toto je jeden z těch nejviditelnějších, v úvodu zmiňovaných, památníků s nápisem „Lemmy Kilmister“. V těchto momentech lze jednoznačně ocenit míru zdokonalování zvuku, který se MALIGNANT TUMOUR rozhodli před pár léty vzít za vlastní.
Existují sice kapely fungující mnoho let, u kterých je každé další album jen variací toho úplně prvního a přesto to nikomu nevadí, ale ostravští k ním zatím ještě stále nepatří. Přestože by očividně velice rádi. Snad jsou si tohoto faktu moc dobře vědomi i oni samotní. Jejich letošní novinka přesto stále šlape více než dobře a nabízí velice šťavnatou porci hoblujícího metalu, který toho moc neřeší a který očividně baví i jeho tvůrce. Někdy opravdu stačí jen pořádná dávka zápalu a entusiasmu, k nimž se ještě přidají v dobrém slova smyslu rutina a zkušenost a výsledek se dostaví. Nejbližší budoucnost ukáže, jestli je i tohle ten případ. Já osobně jim celý ten hlučný cirkus pořád baštím.