Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Predošlý album THE NATIONAL patril medzi najlepšie nahrávky roka 2010. Nielen kvôli hudbe. Od väčšiny smutných pesničkárov sa líšil ľahkou iróniou, ktorá texty relativizovala a robila ich paradoxne ľudskejšími. „High Violet“ nebol samoúčelný a mal viacero rovín. Bol o ťažkých životných situáciách a smutno-smiešnych reakciách na ne.
Novinka „Trouble Will Find Me“ je s minulosťou previazaná, no znie akoby sa jej nechcelo opakovať krvopotný proces, pri ktorom vznikal jej predchodca. Stavia viac na jednu kartu.
THE NATIONAL dobre vedia, že sú silní najmä kvôli charizmatickému spevu, nevtieravej emocionalite a vkusnej rytmickej sekcii. Po novom sa s tým, zdá sa, uspokojili – aj texty sú akési šablónovité.
Z palety skladieb vyniká len prvá zverejnená „Demons“. Ostatné sú zväčša subtílnejšie, až chudobnejšie ako naposledy. Napĺňajú predstavu o ďalšom albume dobrej skupiny, ktorý jej auru skôr riedi ako posilňuje.
Nedá sa úplne vylúčiť, že aj „Trouble Will Find Me“ sa nakoniec ukáže byť pomaly zrejúcou kolekciou pesničiek, akou bol napríklad aj starší „Boxer“. Zatiaľ však človeka necháva viac-menej ľahostajným. Je celkom príjemný, ale postrádateľný.
6,5 / 10
Trouble Will Find Me (2013)
High Violet (2010)
The Virginia (EP) (2008)
Boxer (2007)
Alligator (2005)
Cherry Tree (EP) (2004)
Sad Songs For Dirty Lovers (2003)
The National (2001)
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
