OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V septembri minulého roka nám Čurby v rozhovore poodhalil čo-to o svojich plánoch vývozu OBSCENE EXTREME festivalu za hranice Českej republiky. Nakoľko mu jeho plány vyšli a ako v nich mieni pokračovať, si môžete prečítať v nasledujúcom rozhovore.
Tohto roku už prebehli tri OBSCENE EXTREME festivaly: v Mexiku, Indonézií a Austrálií. Dva z nich vraj nedopadli práve najlepšie.
To bylo jedním slovem šílené! Ani nevím, kde začít, protože to bylo prostě NĚCO! Absolutní životní zkušenost!!! V Mexiku a Indonésii to bylo skoro peklo – zaplacené výpalné místní indiánské komunitě, žádné faktury, falešné lístky a falešné vrácenky v Mexiku, podhrábávání plotů tamtéž, naprosto šílená domluva skoro se všemi, kdo pro nás pracovali.
Všude všechno platíš předem, pak nikdo nedělá. V Indonésii mraky korupce, státní úředníci nás vůbec nešetřili. Prostě každý z tebe chce jen vycucnout peníze a zahodit… Na druhou stranu jsme všechno až neuvěřitelně zvládli. Všude bežel program, jak bylo přislíbeno. A to je v zemi jako je Mexiko né malej, ale velkej zázrak!
Kapely všude byly naprosto skvělý! Podařilo se nám spojit Severní Ameriku s Jižní v Mexiku (kapely z Argentiny, USA, Kostariky, Brazílie, Chile atd.) a třeba do Jakarty přivézt kapely z Vietnamu, Filipín, Singapuru, Malajsie, Japonska, takže tam se sešla celá asijská scéna.
Absolutně nejlepší to bylo v Austrálii, bez jakýchkoliv problémů. Vše rovina a parádní ohlasy od lidí. Ti přišli a chtěli se bavit. A to je hodně znát, prostě jako tady u nás Na Bojišti.
Čo bolo podľa teba najväčšou príčinou neúspechu v Indonézii a Mexiku?
Několik faktorů... Hlavně obě země jsou velice odlišné, i když výsledek byl nakonec podobný. V Mexiku všichni strašně bojují s důvěrou. Už se tam několikrát stalo, že se ohlásil velký festival s velkými jmény, organizátor prodal lístky v předprodeji a zmizel. To je prostě šílené. A skutečně se nám stalo, že spousta lidí nám nevěřila. Snažili jsme se fans přesvědčit, že jsme evropská produkce, že to prostě bude jiná liga, ale pravděpodobně se nám to moc nepodařilo. Do toho máš všechny ty falešný lístky, falešný vrácenky, což je v Mexiku běžné u všeho a pak podlézání plotů. Byl to prostě boj.
V Indonésii ke každému bělochovi přistupují jako k boháči, kterýmu je potřeba pustit žilou. A to se taky děje. Když jim řekneš: „A kde je, prosím tě, faktura?“ Tak oni hned: „Ale na tohle se zrovna faktura nevystavuje" (třeba na pracovní víza, haha), takže obrázek si udělej sám. Plus v Indonésii byly ceny lístků nasazeny zbytečně vysoko. O všem tam rozhodovala místní produkce, protože já to tam nijak dokonale neznám, a to byla velká chyba. Korupce je obrovský problém všude, ale u nás není o nic menší než v Indonésii.
S islamistami v Indonézii si problémy nemal?
Ne, absolutně žádné. Akorát jsme během festivalu měli několik přestávek, údajně na modlení, ale nikdo se nemodlil. Tak to asi bylo jen kvůli tomu, aby jsme v době modliteb nedělali hluk...
Predpokladám, že v Mexiku a Indonézii si už s organizovaním OEF skončil. Skúsiš miesto toho nejaké iné destinácie?
Ano, už dopředu jsem říkal, že záleží na tom, jak nás tamější scény podpoří. Že je to jednou a uvidíme. A prostě, je to jak to je, tečka. Takže dnes je jisté, že do Mexika ani do Indonésie se nevrátíme.
Nejdůležitější věc teď je, jak dopadne tento rok náš hlavní festival na trutnovském Bojišti, od toho se bude pak odvíjet všechno. V plánu už mám vrátit se do Austrálie, americký festival přesunout do Los Angeles a asijský do Tokya. Dokonce jsem měl už i nějaké nabídky z Afriky, ale upřímně, nechci se znovu spálit...
O krajinách bývalého ZSSR si napríklad neuvažoval, či teba lákajú z nášho pohľadu exotickejšie destinácie?
Právě i z Ruska přišla jedna docela seriózní nabídka. Nějdřív jsem si říkal, co je to za nesmysl. Rusko není tak daleko jako třeba Austrálie, takže všichni můžou přijet sem k nám. Ale zase, když si vezmeš víza a všechny věci kolem, tak to zase tak jednoduché není. Ale je to fakt divoký východ, takže zatím děkuji, ale ne.
Austrália teda dopadla vcelku dobre. Skúsiš tam na budúci rok už regulárny open-air festival alebo ostaneš verný klubovej atmosfére?
Austrálie byla po všech stránkách skvělá! S organizací žádný problém, každý rád pomohl, všichni se bezvadně bavili. Ne nadarmo je Austrálie, údajně podle nějakých průzkumů, nejlepší místo pro život na zemi. Australani jsou bezva lidi, vždycky ti pomůžou, umí zapařit a ten život si užívají naplno.
V Austrálii je problém, že mají šíleně moc zákonů a něco jsou naprostý blbosti. Třeba když se opiješ v hospodě, pak máš nehodu, tak za to může ten majitel hospody a ne ty, že jsi idiot a lemtáš víc, než na co máš. Tam prostě vůbec neberou v potaz, že člověk má také nějakou svoji osobní zodpovědnost za sebe. Velice rád bych udělal open-air i tam, ale nevidím to tak jednoduše, prostě jen všechny ochranný prvky, vyhovět všem úřadům to bychom na tom museli dělat několik let...
Predpokladám, že prvý ročník zahraničných OEF nakoniec skončil z finančnej stránky v mínuse. Ako sa to odrazí na domácej zastávke tohto festivalu?
Ano, prodělalo se hodně peněz, ale na druhou stranu to mělo svůj smysl. Severní a Jižní Amerika se sešla v Mexiku, asijská scéna v Indonésii, celá australská scéna v Melbourne. A tohle určitě obohatilo každého. Kapely byly prostě skvělý, všude to byla pecka!
Na český festival to nemá absolutně žádný vliv. Line up máme možná nejlepší v historii a vše se snažíme připravit minimálně na úrovni roku 2012, ale spíše lépe, jak je u OEF zvykem. Každý rok se najde nějaká maličkost, která se dá ještě vylepšit. Na těch zahraničních štacích jsem získal mraky zkušeností a teď je čas je někde uplatnit...
Čakajú návštevníkov českého OEF aj nejaké organizačné novinky?
Samozřejmě! Především začneme hrát už ve středu. Nejenže ve středu odstartujeme Freak Festival, stejně jako poslední dva roky, ale s příchodem noci spustíme i DOOM Fest. Takže tento rok se bude hrát 5 dní a jsem zvědavý, kolik bude těch skutečně die-hard fans, kteří to vydrží od prvního do posledního tónu!!! Na DOOM Festu vystoupí kapely, které by normálně na festivalu asi nevystoupily. Ale protože máme rádi i pomalou a hutnou muziku, tak si uděláme tenhle fesťáček jako součást velkého festu.
Další horkou novinkou těchto dní je aplikace pro mobilní telefony, jak pro I-phony, tak i pro Android. Takže pokud máte smartphone, prosím stahujte a využijte tuhle aplikaci, která je pro všechny samozřejmě zdarma. Provede vás festivalem a určitě s vámi skrze ni budeme komunikovat i v průběhu festivalu.
Přímo v areálu chceme vylepšit místo pro skokany těsně před pódiem. Trošku musíme změnit příjezd na parkoviště a do kempu, takže to omrkněte na našich stránkách na mapě.
Pribudne ešte nejaká zaujímavá kapela?
Akorát dnes mi volala hodná paní z naší ambasády v Pekingu, že velice pravděpodobně vydá víza pro čínskou kapelu CAVE HAVE ROAD a ta zaplní to úplně poslední místečko, co máme v programu zatím volné! To bude myslím velká zajímavost a zahrají i na Aftershow párty v neděli. Tenhle střet s čínskou scénou bude určitě pikantní a já se na to těším!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.