Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Monument francúzskeho grind coru, preslávený koncertným šialenstvom, ktorému prepadá tak kapela, ako aj fanúšikovia, ktorých pravidelne býva na pódiu viac než hudobníkov, skupina, ktorá sa dôsledne drží D.I.Y. prístupu, kto to je? Správna odpoveď je INHUMATE.
IHUMATE vznikli v roku 1990 a v súčasnosti skupinu tvoria Fred Anton (basgitara, zakladateľ), Yannick Giess (bicie, od roku 1994), Christophe Knecht (vokály, od roku 1994) a Damien Cividini (gitara, sprievodné vokály, od r. 1995, resp. 2006). Ich najnovší, v poradí šiesty dlhohrajúci album „Expulsed“ vyšiel 1. júna a to okrem iného znamená, že plánovaná heptalógia, pojednávajúca o štádiách ľudskej existencie, sa pomaly ale isto blíži k vyvrcholeniu.
Nepredpokladám, že jej zavŕšenie bude signálom konca príbehu s názvom INHUMATE, skupina je totiž počuteľne plná energie a chuti spoľahlivo ovládať svoj kus grindcoreového teritória. Presvedčiť sa o tom možno za 29 minút a 30 sekúnd, argumentov vám ponúknu sedemnásť, najkratší má 0:58, najdlhší 3:04 a v priemere sa k jednotlivým témam vyjadria tak do dvoch minút.
INHUMATE v rámci grind coru patria k tým ľahšie rozoznateľným spolkom, po napočúvaní aspoň zopár položiek v diskografii ich štýl pochytíte a uznáte, že už dávno sú učiteľmi a nie žiakmi. Grind, v ktorom sa cítia ako ryby vo vode, je extrémny, divoký, živelný, rýchly, agresívny, s hutným surovým zvukom a bez lovenia v nejakých iných žánroch. Energická hudba s chytľavými, svojskými gitarovými riffmi a besniacimi vokálmi – hrubým revom, hlbokým growlom a niekoľkými polohami maniakálneho vreskotu. V podstate nič iné na album ani nedali, bez intier sa zaobídu a pokiaľ ide o experimenty či úlety mimo žáner, tie si dopriali hlavne v najdlhšej „Cendres“, ktorá o neľudských tempách nie je. Skôr o démonických, temných, nervy drásajúcich linkách gitár a psychotických vokáloch, grind sa tu zrazil so sludgeom a výsledok funguje.
Fanúšikovia Alsasanov vedia, že môžu ísť na istotu, tí, ktorí majú radi grind core, vyhnaný do solídneho hudobného extrémizmu, ale INHUMATE sú pre nich stále neznámou veličinou, by už tiež mali prestať váhať s poodhalením tohto tajomstva. Skupina, ktorá patrí medzi pojmy a zároveň je 23 rokov dôsledne a plánovane v undergrounde, má stále čo ponúknuť. Alebo takto – ak ste niekde počuli o grindovej bande, ktorej spevák (v civile učiteľ) si na každom koncerte rozbije mikrofónom hlavu, toto je ona.
Skupina, ktorá patrí medzi pojmy a zároveň je 23 rokov dôsledne a plánovane v undergrounde, má stále čo ponúknuť.
8,5 / 10
Expulsed (2013)
The 5th Season (2009)
Depression / Inhumate (split) (2008)
S Is For Sludgesicle (split) (2008)
At War with Inhumate (DVD) (2007)
Life (2004)
Live / Fetus Included (split) (2003)
The Restricted Cerebral Capacity / Missed Ex-pulsion (split) (2001)
Growth (2000)
Sanguinary / Inhumate (split) (1999)
Inhumate / Trauma-Team! (1998)
Inhumate & Gorefield (1998)
Slaughter of Innocence (1998)
Ex-Pulsion (1997)
Internal Life (1996)
Promo-Tape 1996 (demo) (1996)
Grind Your Soul (demo) (1995)
Funeral March / Inhumate (split) (1995)
Abstract Suffering (demo) (1993)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Grind Your Soul Prod
Stopáž: 29:32
V jednoduchosti je síla. Nikterak komplikovaná, leč skvěle poskládaná doom/post-metalová kolekce. PILLAR OF LIGHT doručili naléhavou, rozervanou a po emoční stránce velmi silně vybavenou desku. Láska na první poslech. Nejlepší skladba: "Infernal Gaze".
Poslouchat GIGAN je těžší než pracovat v kamenolomu. Až o Vánocích jsem se novou kolekcí konečně prokousal a opět došel k závěru, že Američané natočili skvělou desku. Čtvrtou skladbu však stále nezvládám. Lépe stravitelná je snad i plechovka hřebíků.
Švýcarská kapela představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
