Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z každého dne Brutal Assaultu tady máme pekelnou šestku dojmů, které se zaryly!
KATALEPSY - za brutální death metal z Moskvy, který místy vypadá jako hardcore z New Yorku.
ORPHANED LAND - za nejdeštivější set dne. Za fanoušky, kteří vydrželi a na přání kapely hopsali v kalužích. Za to upřímné „šalom“ na konci setu.
ALCEST - za nejromantičtější black metal pod mraky. Za atmosféru, která souzněla s oblohou. Za příjemné provzdušnění dne.
MESHUGGAH - za řídnoucí dlouhé rousy mistra Fredrika Thordendala. Za metalovou kapelu, která se nemusí hýbat pro to, aby pod ní byl kotel. Za matematické válce. Za to, že srazili na kolena i redakčního benjamínka Hooyu.
ATARI TEENAGE RIOT - Za nejuřvanější diskotéku, co jsem zažil. Za aerobik na pódiu. Za stylové černé elasťáky. Za to, že se při jejich setu všechny „metly“ „odkopaly“.
Bonus dne: výborný vegeteriánský Boršč u loVegu.
Hláška dne: Opět exredaktor Stray před setem MESHUGGAH: „Tohle je betonovej kvádr, to já nezvednu“ (*odchází do baru na pivo*)
Lúzr dne: Já sám. Neboť jsem si šel odpočinout krátce po půlnoci a probudil se ve dvě. Těsně po setu masakrózních WHITECHAPEL, o kterých druhý den každý mluvil.
Borec na konec: Čurbyho (pozn.: hlavní organizátor festivaliu Obscene Extreme) synek slézající jako Spiderman zdi josefovské pevnosti.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
