Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z každého dne Brutal Assaultu tady máme pekelnou šestku dojmů, které se zaryly!
KATALEPSY - za brutální death metal z Moskvy, který místy vypadá jako hardcore z New Yorku.
ORPHANED LAND - za nejdeštivější set dne. Za fanoušky, kteří vydrželi a na přání kapely hopsali v kalužích. Za to upřímné „šalom“ na konci setu.
ALCEST - za nejromantičtější black metal pod mraky. Za atmosféru, která souzněla s oblohou. Za příjemné provzdušnění dne.
MESHUGGAH - za řídnoucí dlouhé rousy mistra Fredrika Thordendala. Za metalovou kapelu, která se nemusí hýbat pro to, aby pod ní byl kotel. Za matematické válce. Za to, že srazili na kolena i redakčního benjamínka Hooyu.
ATARI TEENAGE RIOT - Za nejuřvanější diskotéku, co jsem zažil. Za aerobik na pódiu. Za stylové černé elasťáky. Za to, že se při jejich setu všechny „metly“ „odkopaly“.
Bonus dne: výborný vegeteriánský Boršč u loVegu.
Hláška dne: Opět exredaktor Stray před setem MESHUGGAH: „Tohle je betonovej kvádr, to já nezvednu“ (*odchází do baru na pivo*)
Lúzr dne: Já sám. Neboť jsem si šel odpočinout krátce po půlnoci a probudil se ve dvě. Těsně po setu masakrózních WHITECHAPEL, o kterých druhý den každý mluvil.
Borec na konec: Čurbyho (pozn.: hlavní organizátor festivaliu Obscene Extreme) synek slézající jako Spiderman zdi josefovské pevnosti.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
