OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dvanácté hodině se toho událo ještě tolik, že to vydá na speciální pekelnou šestku:
IN FLAMES (podruhé) – za skluz, který nakonec nabral celých půl hodiny.
CARCASS – za nekompromisnost a tvrdost. Za to, že tato legenda má viditelně své nejlepší roky ještě před sebou. Za to, že si poctivě z tribunky odkoukali celý set OVERKILL.
CULT OF LUNA – Za nejlepší ukolébavku dne. Za jedovatě znějící klapky. Za noční mrholení. Za lepší zvuk za pódiem než před ním. Za světla. Za nádherně hypnotický konec dne.
NOVEMBERS DOOM (acustic set)- Za uvolněného a vtipkujícího obra Paula Kuhra. Za vděčnost. Za kytaristy na barových stoličkách. Za pro mě netušenou a velmi krásnou akustickou tvář kapely.
FIVE SECONDS TO LEAVE – Za nejlepší instrumentální kapelu v Česku. Za atmosféru. Za to, že ve třech dokáží udělat hutnější stěnu než pětičlenné kapely. Za sdílené nadšení z koncertu CULT OF LUNA.
KafeKafka: za nejlepší festivalovou kavárnu. Za zázvorovou limonádu. Za parádní masalu se sójovým mlékem. Za nejlepší festivalový knír. Za příjemné přátelské lidi.
pozn: článek neprošel redakční censúrou
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.