PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poprední deathmetaloví praotcovia AUTOPSY zo San Francisca si 24. júna na konto pripísali druhý „ponávratový“ album. Celkovo len šiesty počas 26-ročnej kariéry, v ktorej je ale trinásťročná pauza. Takže ak vezmeme do úvahy pravidlo, že minimálny interval vo vydávaní albumov by v metale mal byť aspoň dva roky, pokiaľ to má byť dobré, tak sa nič výnimočného vlastne nedeje.
Vyše dva roky starý „návratový“ album „Macabre Eternal bol vcelku veľkou udalosťou, nielen preto, že z mŕtvych povstala legenda žánru, ale aj vďaka hudbe. Autopsy si vtedy dovolili naozaj dosť, vyše hodinový časový rozsah smrdel priveľkým sústom, kapele sa ho však podarilo naplniť čerstvým, chytľavým a celkom variabilným obsahom. Niet sa čo čudovať, že hodnotenia boli väčšinou vysoké.
Darí sa AUTOPSY držať si túto úroveň aj na aktuálnom albume? Vlastne áno, ak si odmyslíme to, že moment veľkého očakávania a prekvapenia pri reunionovej nahrávke teraz už nemôže hrať žiadnu úlohu. Desať skladieb – vrátane záverečnej inštrumentálky – preletí počas necelej trištvrte hodiny, spolok sa teda vrátil ku klasickejšiemu deathmetalovému formátu. Zostava je nezmenená – Chris Reifert bicie a vokál, Eric Cutler gitara a vokál, Danny Coralles gitara a Joe Allen basa. Hudba tým pádom, zvlášť po tých rokoch a tom, čo sa na scéne stihlo zjaviť, nemá veľmi ako prekvapiť.
Fanúšikov však nemá ani čím sklamať, proste toto sú takí tí „starí dobrí AUTOPSY“ so všetkým, čo ich robilo a robí originálnymi. Divoký, tak trochu živelne odbúchaný prastarý, hororom nasiaknutý death metal, odchovaný na CELTIC FROST, VENOM a počuteľne aj BLACK SABBATH a tvrdých punkových záležitostiach či hudbe z béčkových hororov.
Typické riffy a tempá, charakteristický Reifertov vokál, ktorému sekunduje Cutler, zlovestná a násilnícka atmosféra, kvíliace i melodické sóla, zmysel pre dramatickosť melódií, „The Headless Ritual“ skrátka má všetko potrebné.
Hrá sa tu v zásade na istotu, na druhej strane, nejaké veľké inovácie by sa tu asi ani nehodili. Album je drsný, chytľavý, atmosféru z prelomu 80. a 90. rokov halí do súčasnejšieho zvukového hávu a skalný fanúšik si bude čvachtať. Pobaví pár momentov – napríklad v úvodných sekundách Reifert znie ako iný vokalista zo starých deathmetalových čias, na ktorého meno si zaboha nespomeniem, a gitary tu miestami hrajú ako u MACABRE na „Gloom“. To, čo ma u AUTOPSY nikdy zas až tak nebavilo – spomalenia do bahna na spôsob starých BLACK SABBATH – je tu tak trochu nadužívané, ale celkovo si Chris a spol. svoju vlastne už rutinu urobili na veľmi slušnej úrovni.
To, čo ma u AUTOPSY nikdy zas až tak nebavilo – spomalenia do bahna na spôsob starých BLACK SABBATH – je tu tak trochu nadužívané, ale celkovo si Chris a spol. svoju vlastne už rutinu urobili na veľmi slušnej úrovni.
7 / 10
Tourniquets, Hacksaws And Graves (2014)
The Headless Ritual (2013)
Macabre Eternal (2011)
The Tomb Within (EP) (2010)
Shitfun (1995)
Acts Of The Unspeakable (1992)
Mental Funeral (1991)
Fiend For Blood (EP) (1991)
Retribution For The Dead (EP) (1990)
Severed Survival (1989)
Critical Madness (demo) (1988)
1987 (demo) (1987)
Tak tento beh o zivot cez smrdute floridske baziny s rozzurenym aligatorom v pätach skoncil ohavnym krvavym masakrom. Avsak ten isty pribeh pusteny z cedecka je na The Headless Ritual viac nez prijemny zazitok…hoci musim priznat ze predchadzajuca prechadzka mäsokombinatom na Macabre Eternal sa mi pozdavala o cosi viac.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.