Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Drzých a vážnych skupín s jasnými postojmi dnes nie je veľa. O britskej ženskej štvorici SAVAGES sa hovorilo ešte predtým, než vyšiel jej debutový album. Na koncertoch sa v zosobnení frontmanky prezentuje ako sústredená a panovačná. Vyžaduje úplnú odovzdanosť – žiadne fotky – a hovorí o mladíckej nasranosti, na ktoré sa na Západe zabudlo.
SAVAGES sú opakom post-modernej hravosti, neurčitosti a experimentovania. Neanalyzujú, ale živočíšne skladajú dohromady staré post-punkové ozveny SIOUXSIE AND THE BANSHEES alebo JOY DIVISION. Nepredstierajú originalitu, ale hľadajú výraz.
Ako väčšina mladých objavov, na debutovej doske „Silence Yourself“ doplácajú na nevyváženosť. V skladbách „Shut Up“ a „Husbands“ sú však dôraznou post-punkovou skupinou, ako ju človek chce počuť. Z ich agresivity a pudovosti je jasné, z čoho je pri počúvaní SAVAGES taký nadšený Michael Gira zo SWANS.
7 / 10
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
