THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Liverpoolski metalisti už pred nejakým časom priviedli k životu dávno zabudnutú mršinu, no až v týchto dňoch sa nás rozhodli obšťastniť novým albumom. Dlho očakávaná nahrávka riadne rozčerila metalové vody a dočkala sa rozporného prijatia, od nadšených ovácii až po lakonické poznámky.
Úvod albumu obstaráva prerábka starej demonahrávky z roku 1985, ktorú Bill Steer vytiahol odkiaľsi zo šuflíka, a v krátkej ukážke predznamenáva v podstate celý album. Tiež je len akousi prekopávkou už použitého, počutého a videného - tak v dobrom, ako i v zlom. Presne podľa toho, ako sa kto na tento album pozrie.
„Surgical Steel“ nahrávali Bill Steer (gitara) a Jeff Walker (basa) bez stále zdravotne indisponovaného Kena Owena (bicie) a prekvapujúco aj bez Michaela Amotta (gitara), aj keď Amott toho veľa nenahral ani v minulosti. Ken Owen si ako bývalý bubeník na albume aspoň zahosťoval ako spevák a za bicími ho nahradil Daniel Wilding (ABORTED, TRIGGER THE BLOODSHED...), a to takmer „zrkadlovo“.
Podľa správ zo štúdia producent Colin Richadsson nevydržal staromódne spôsoby nahrávania a perfekcionistický prístup kapely a radšej predčasne opustil štúdio, aby ho nakoniec nahradil Andy Sneap.
Okrem jedenástich zárezov umiestnených na normálnej verzii albumu CARCASS nahrali ešte dalšie štyri veci: „A Wraith In The Apparatus“, „Intensive Battery Brooding“, „Zochrot“ a „Livestock Marketplace“. Tieto sa objavia na rôznych špeciálnych vydaniach ako bonusy.
Aj napriek vyššie spomínaným staromódnym spôsobom znie „Surgical Steel“ sviežo, moderne a stále je to CARCASS, ako sme ho poznali. Samotná muzika už taká svieža a moderná nie je, chlapci zlatí liverpoolski sa vrátili kdesi do obdobia „Necroticism: Descanting The Insalubrious“ a „Heartwork“.
Mne by určite väčšiu radosť urobili, keby pokračovali v tvorbe tam, kde skončili s albumom „Swansong“. Ale chápem, že väčšina fanúšikov očakávala návrat do minulosti. A nakoniec aj trochu tej labutej piesne možno na novinke počuť. Najviac snáď v záverečnej „Mount Of Execution“.
Bill Steer sa kedysi v období rozpadu CARCASS vyjadril, že on už ten metal tak necíti. Z aktuálneho albumu sa zdá, že preňho predsa len začal znova niečo znamenať. A hoci CARCASS tentoraz neprišli s ničím novým, „Surgical Steel“ nie je len obyčajnou povinnou jazdou.
Prevarená a premiešaná staršia tvorba. A predsa len je to dobré.
6,5 / 10
Torn Arteries (EP) (2021)
Despicable (EP) (2020)
Surgical Steel (2013)
Choice Cuts (2004)
Best of Carcass (1998)
Wake Up And Smell The ... Carcass (Best Of) (1996)
Swansong (1996)
Heartwork (1993)
Tools Of The Trade (EP) (1992)
Necroticism - Descanting The Insalubrious (1991)
Symphonies Of Sickness (1989)
Reek Of Putrefaction (1988)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 47:06
Je mi docela jedno za jakým účelem „Surgical Steel“ vzniklo. Osobně jsem v comeback CARSASS vůbec nedoufal, natož abych se za něj nějak přimlouval nebo dokonce modlil.
Tahle skupina si z mého úhlu pohledu svojí historickou úlohu už dávno excelentně odehrála a to co kolem ní děje teď a bude dít dále mi extra vrásky nepřidělá.
Co mě ovšem totálně rozpumpovalo byla právě tato jejich nová, báječně zuřící sekačka ve výloze obchodu NuclearField & Blast. Její moderně seštelovaný a především strhující zvuk, její precizně nabroušené nože maniakálně zajíždějící hluboko do masa a tak způsobujíce caput vibrationis extremus.
Novinka je výtečná , maximálně natlakovaná retro nahrávka skupiny, která už nemusí nikomu nic dokazovat a proto si její poslech, potom co vás sejme grandiózním úderem, nemá cenu kazit nadbytečnými filozofickými úvahami...proč?
Pokud takovýhle živelný masakr nahraje, kterákoliv z (ne)fungujících „heavy” legend (např. SLAYER), tak to s tou tvrdou muzikou na světě nebude tak špatný.
Aktualizace 13.9.2013 ne, je to opravdu skvělé album a musím přidat bodík. Bill Steer čaruje. Jak může být "Intensive Battery Brooding" jenom bonus?
Archaická nahrávka, která nepřináší nic, s čím by CARCASS již v minulosti nepřišli. Ano, i takhle se dá jistě charakterizovat „Surgical Steel“, která více než kupředu hledí k začátkům devadesátých let. Já se však ptám, zda je třeba tento fakt vůbec rozpitvávat, když každičký riff je zasazen přesně do svého járku, když Jeffu Walkerovi to sípe stále tak kouzelně a hlavně, když za těch 47 minut nedávají tito stále svěží Angličané prostor nudě a servírují s lehkonohou přirozeností jednu patologickou dělovku za druhou? Nemám dalších otázek.
„Melodic death metallers“ CARCASS, ktorí melodický death metal hrali na jedinom albume z donedávna piatich a sú zásadnou kapelou pre trochu iný žáner, nás po reunione oblažili šiestou dlhohrajúcou nahrávkou.
Zostava, ktorá ho stvorila, „staré dobré časy“ pripomína tak spolovice, pretože Ken Owen ešte stále zas až tak nemôže a Michael Amott možno nechce, každopádne Jeff Walker a Bill Steer sú dostatočne smerodajné figúry na to, aby nový CARCASS pochopiteľne znel ako CARCASS, pokiaľ ho niekto v novej nahrávke nenašiel, je to prinajmenšom pozoruhodné.
Ak sme chceli, aby na tejto novinke tvorcovia mixli „Symphony...“ a „Necroticism...“, tak toho sme sa nedočkali. Viac – menej samozrejme a pochopiteľne, grind core patológiu a zvlášť jej technickú, death metalom strihnutú odnož Jeff a Bill už nejaké roky v podstate nehrajú, až na Jeffove účinkovanie v BRUJERIA ide grind skôr mimo nich.
V každom prípade je týchto jedenásť skladieb proste tak akosi dosť dobrých. Jedovatý melodický death metal s poriadnymi klepačkami, ktoré Daniel Wilding výborne zvláda aj v domovských TRIGGER THE BLOODSHED, trochu toho rock’n’rollu ako v časoch, keď mršina spievala labutie piesne, a mnohé odkazy na klasický osemdesiatkový heavy až thrash metal. Slušne to kope, materiál je chytľavý, vo svojej kompaktnosti rôznorodý a vyslovená vata sa tu nevyskytuje, naopak jedným z najsilnejších momentov nahrávky je záverečná „epická“ kompozícia „Mount Of Execution“, takmer osemapolminútovú vec sme od tejto legendy asi nečakali.
Mám dosť silný pocit, že nový album vznikol hlavne preto, lebo s ním fanúšikovia otravovali tak dlho, až to CARCASS potrebovali uťať. Išli cestou najmenšieho odporu, navarili z toho, čo im v súčasnosti ide najviac od ruky a tak tu máme materiál, ktorý v pohode mohol ísť do sveta v období medzi „Heartwork“ a „Swansongs“. To je celé, a ak páni Walker a Steer náhodou majú husté reči o tom, ako so „Surgical Steel“ určia ďalšie smerovanie extrémneho metalu, tak chcem veriť, že si iba robia srandu z naivných ľudí. Dobrá, v podstate ľahko predvídateľná práca (v zmysle, že presne toto sa od CARCASS po rokoch dalo čakať), ale rozhodne neznie ako od „penzistov“, ktorí na to už nemajú, to je na novom albume to najkrajšie.
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.