OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bez pochyby žánrová událost roku číslo jedna. V záplavě re-unionů a nejrůznějších comebacků se konečně objevil jeden smysluplný. GORGUTS. Tech/death metalová ikona, možná nejdůležitější článek oné originální a zcela nezaměnitelné québecké scény, vydává po dlouhých dvanácti letech mlčení novinku „Colored Sands“. Očekávání samozřejmě nemohla být skromná ani v nejmenším, vždyť zejména třetí řadová deska „Obscura“ (1998) dodnes patří mezi ty zdaleka nejpřísnější stylové etalony.
Ze sestavy zodpovědné za „From Wisdom To Hate“ téměř nezůstal kámen na kameni, když jediným přeživším zůstal hlavní skladatel Luc Lemay působící v řadách kapely již od jejího založení v roce 1989. Nicméně hlavní osobě GORGUTS se i tentokráte podařilo obklopit se výraznými instrumentalisty, konkrétně pak dorazila zajímavá dvojice Kevin Hufnagel (g) / Colin Marston (bg) (oba DYSRHYTHMIA) a v neposlední řadě pak i John Longstreth (za všechny uveďme ORIGIN nebo ANGELCORPSE), jehož Lemay údajně angažoval na základě jeho představení na „Knives Of Ice“, třetím to albu DIM MAK.
Vzhledem k účasti členů DYSRHYTHMIA, BEHOLD... THE ARCTOPUS nebo KRALLICE bychom mohli snadno předpokládat jistý žánrový odklon od death metalu směrem k přehnaně experimentálním či vyloženě alternativním polohám. Ovšem nestalo se tak, Luc Lemay si na „Colored Sands“ uchoval skladatelský monopol (až na dvojici „Forgotten Arrows“ a „Absconders“) a tvorbu kapely více méně udržel v liniích definovaných památnou dvojicí „Obscura“ / „From Wisdom To Hate“. Osobně mi to trochu připomnělo situaci v Brysslingových SPAWN OF POSSESSION, kteří se po příchodu individualit typu Caspersena a Muenznera rovněž nijak dramaticky neodchýlili od svého tehdejšího žánrového směrování.
Ovšem pozor, tohle všechno rozhodně neznamená, že „Colored Sands“ je nějaký transparentní a příliš jasně předvídatelný následovník „From Wisdom To Hate“. Dvanáct let dlouhá tvůrčí pauza se na současném projevu GORGUTS samozřejmě musela nějakým způsobem podepsat. Kanaďané tentokráte vsadili na epičtější notu, vnesli do své tvorby větší množství progresivních elementů (ostatně sám Luc Lemay s neskrývaným nadšením mluví o inspiraci kapelami typu PORCUPINE TREE či OPETH), leč na druhou stranu si dokázali zachovat i onu pro sebe tolik typickou odtažitost, nepřístupnost a velmi těžkou stravitelnost. „Colored Sands“ je přeci jen variabilnější a zároveň i kompozičně lineárnější nahrávka než byla svého času „Obscura“, matka atonality a maximální možné disonance. Atmosféricky novinka není nějak přehnaně „zlá“ (od toho na poličkách máme „From Wisdom To Hate“), působí však studeně a svým způsobem i nepřátelsky. Podobnou, jen ještě mnohem více temnou atmosférou se vyznačují desky aucklandských ULCERATE, kteří, ač nejsou tolik komplexní, na tvorbu GORGUTS zcela jednoznačně odkazují.
Velmi příjemným překvapením je pro mě kytarový dialog Lemay – Hufnagel, přičemž druhý jmenovaný drží svoji šestistrunku pevně na uzdě, neujíždí na přehnaně exhibičních strunných cvičeních jako v řadách DYSRHYTHMIA a s Lemayem se po všech stránkách výtečně doplňuje. Více než důstojný pokračovatel takových kytaristů, jakými v řadách GORGUTS kdysi byli Steeve Hurdle nebo Daniel Mongrain.
Re-union, který rozhodně nepostrádá smysl. GORGUTS klidně mohli vsadit na snadnou trumfovou kartu a natočit další verzi „Obscura“ či „From Wisdom To Hate“. Ovšem nestalo se tak, kapela rozhodně nezůstala vězet tam, kde nás před dvanácti lety opustila, reflektuje současné dění na scéně a vlastními zbraněmi jasně a velmi efektivně odpovídá na aktuální tvorbu formací typu ULCERATE a nebo třeba DEATHSPELL OMEGA. Ač GORGUTS nešokují tak výrazně jako při příležitosti emise avantgardního záznamu „Obscura“, znovu vydávají vysoce impresivní desku, jenž bude v rámci letošního žánrového bilancování atakovat příčku nejvyšší. Opravdu povedený comeback.
Re-union, který rozhodně nepostrádá smysl. GORGUTS klidně mohli vsadit na snadnou trumfovou kartu a natočit další verzi „Obscura“ či „From Wisdom To Hate“. Ovšem nestalo se tak, kapela rozhodně nezůstala vězet tam, kde nás před dvanácti lety opustila, reflektuje současné dění na scéně a vlastními zbraněmi jasně a velmi efektivně odpovídá na aktuální tvorbu formací typu ULCERATE a nebo třeba DEATHSPELL OMEGA.
9 / 10
Luc Lemay
- kytara, zpěv
Kevin Hufnagel
- kytara
Colin Marston
- baskytara
John Longstreth
- bicí
1. Le Toit Du Monde
2. An Ocean Of Wisdom
3. Forgotten Arrows
4. Colored Sands
5. The Battle Of Chamdo
6. Enemies Of Compassion
7. Ember's Voice
8. Absconders
9. Reduced To Silence
Colored Sands (2013)
Live In Rotterdam (live) (2006)
Demo Anthology (compilation) (2003)
From Wisdom To Hate (2001)
Obscura (1998)
The Erosion Of Sanity (1993)
Considered Dead (1991)
...And Then Comes Lividity (demo) (1990)
Demo 89 (demo) (1989)
Datum vydání: Pátek, 30. srpna 2013
Vydavatel: Season Of Mist Records
Stopáž: 62:49
GORGUTS už to možná nemotají tak, jako dříve. A to je dobře! I přes bahnitý zvuk jsou čitelnější a to, jak přirozeně vyjíždí z labyrintu vyhrávek do přímých úderných salv, je odzbrojující. Třeba díky ústřednímu jednoduchému riffu z "Enemies Of Compassion" mi naroste boule na čele spolehlivě kdykoliv.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.