Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zajímavý nápad přijít s nahrávkou přesně v den vlastní svatby. Jori Sjöroos tak dal své nastávající notně netradiční svatební dar. To platí hlavně pro jednu ze čtyř zde zastoupených skladeb. "Treasure We Harbour" můžeme i v rámci poměrně sladkobolné tvorby MAGENTA SKYCODE považovat za jemně přeslazenou, přesto však jako pocta ženě, se kterou se má prožít zbytek života bezpochyby obstojí, aníž by přitom její autor musel klesnout na úroveň laciného sentimentálního kýče.
Máme totiž co dělat s možná nejpestřejším počinem v historii finského uskupení.
Píseň, jež zároveň posloužila i coby ukázka připravovaného materiálu, však toto EP symbolizuje jen a pouze svým vlastním vymezeným prostorem. Máme totiž co dělat s možná nejpestřejším počinem v historii finského uskupení. Jeho roztančený úvod si bere na paškál staré hity jistých PET SHOP BOYS, ovšem ona radostně zasmušilá nálada skupině vlastní je bezbolestně propašována i do k pohybu svádějících rytmů titulní skladby.
Návrat k osvědčenému sentimentálnímu modelu ("Gee") i svěží závan country ("Don´t You Know) pak hned vzápětí potvrdí teze o variabilně znějícím údobí mezi řadovými deskami. Jestli však bude takhle pojata i ta následující, nám tato příjemná sbírka prozradí jen tolik, kolik je nezbytně nutné. Jori a spol. však zjevně žádnou velikou revoluci nechystají a pokud se do toho pustí zrovna směrem vytyčeným nanejvýš půvabnou titulní hymnou tohoto recenzovaného disku, bude to jen a jen dobře.
7 / 10
We Will Be Warm (EP) (2013)
Relief (2010)
We're Going to Climb / Escaping Outdoors (7") (2009)
IIIII (2006)
Compassion (EP) (2005)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Solina Records
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
