PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapely, které se pohybují v takzvaném progresivním ranku, dělíme na dvě zásadní podskupiny. Ty, které se vyhřívají v stáji slovutných InsideOut Music, a ty, jež se do ní úpěnlivě snaží dostat. Jakmile se konečně poštěstí, zbystří posluchači progesivního rocku/metalu jako lační důchodci na zlevněné mléko.
Londýnská šestice HAKEN, kterou vede dravý klávesák Richard Henshall (též známý z angažmá v TO-MERA), sklízí vavříny právě v těchto dnech, kdy na pulty míří jejich třetí počin „The Mountain“. Deska, která začíná intimními tóny klavíru je dokonalou ukázkou progresivního metalu, jenž ve skutečnosti nijak progresivní není. Ponecháme-li tuto hojně diskutovanou škatulku stranou a soustředíme se na to hlavní, dostaneme hodinovou porci instrumentálně vytříbené muziky plné melodií, zvratů, ale rovněž i hřejivých baladických momentů, které ocení romanticky založené posluchačstvo nebo jejich přítelkyně, které díky nim budou na chvíli tolerovat to všudypřítomné kytarové/klávesové/vícehlasé kejklení.
Rytmicky velmi bohatá deska, úzce se držící mantinelů, které kdysi stanovily kapely jako FATES WARNING, DREAM THEATER nebo powermetaloví THRESHOLD doplácí právě na malou koncentraci vlastních nápadů. Mluvíme-li totiž o hudbě samotné, nelze jí prakticky cokoliv vytknout. Na mysl se bohužel derou i slova o nepůvodnosti, neboť tu se zablyští moment jako od PAIN OF SALVATION, tu dostanou příležitost stále oblíbenější BEARDFISH, tu zase na chvíli již zmiňovaní THRESHOLD, YES, NEAL MORSE, OSI, BARONESS nebo se dostaneme až k posledním deskám norských LEPROUS. Ti by však při momentální „formě“ takovou parádu brali všemi deseti, obzvlášť pak Einar Solberg, který by si měl od Rosse Jenningse příště nechat poradit, jak ten svůj čajíček nepřesladit kýblem medu.
V konečném důsledku stojím nerozhodný na rozcestí. Že by snad dostal producent Jens Bogren tolik prostoru? Či je to dáno Rossovou barvou hlasu, za kterou by pro svou revivalovou věrnost byl v talentových soutěžích odměněn medailovými pozicemi? Jisté však je, že ačkoliv se nahrávka poslouchá jedna báseň a je plná skvělých nápadů, více než samotný poslech zaměstnává smysly mozkem spuštěný vyhledávač progresivních análů.
Londýnští HAKEN na své třetí desce úspěšně skládají zkoušku z progresivního učiva, výsledek však svým vyzněním nevyžene pochybnosti o využití "taháku". Deja-vu, nebo precizní práce? To je to, oč tu běží!
7 / 10
Richard "Hen" Henshall
- kytary, klávesy
Ross Jennings
- vokály
Charles Griffiths
- kytary
Tom MacLean
- baskytara
Diego Tejeida
- klávesy
Ray Hearne
- bicí
1. The Path
2. Atlas Stone
3. Cockroach King
4. In Memoriam
5. Because It's There
6. Falling Back To Earth
7. As Death Embraces
8. Pareidolia
9. Somebody
10. Bonus Track: The Path Unbeaten
11. Bonus Track: Nobody
Fauna (2023)
Virus (2020)
Vector (2018)
Affinity (2016)
The Mountain (2013)
Visions (2011)
Aquarius (2010)
Vydáno: 2013
Vydavatel: InsideOut Music
Stopáž: 69:18
Produkce: Jens Bogren
Moc příjemnou desku natočili tihle HAKEN. Má povedený zvuk, skvělé instrumentální výkony a vůbec se zdá být vhodným kandidátem na čelní umístění v progmetalových tabulkách za rok 2013, jenže... jenže je tu zpěvák Ross Jennings, který je sladký, falzetový a v některých případech má barvu hlasu až nepříjemnou a pak také neoddiskutovatelný fakt, že si HAKEN berou od slavnějších kolegů plnými hrstěmi, často více než by bylo zdrávo a je to zkrátka slyšet. "Mountain" je určitě příjemný slepenec s několika opravdu výživnými momenty, HAKEN ovšem hákují v montérkách a dělnickém potu a na lehkost a vlastní kvádro to bohužel pořád ještě není...
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.