Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Recenziu na nové EP šlo pri troche fantázie napísať ešte pred počúvaním.
(1) Je to druhý diel „Vertikal“, takže dystopická vízia z filmu Metropolis pokračuje. (2) Je to kolekcia zložená zo skladieb, ktoré vznikli spolu s prvým dielom, takže bude podobná – strojová. (3) Je to EP, ktoré bolo vydané dodatočne, takže podľa predsudkov sú na ňom slabšie skladby (možno len náčrty), čo sa nevošli na hlavný album. A je takmer isté, že slabšia bude aj súdržnosť nahrávky.
Ale započúvajte sa do druhej stopy „Light Chaser“. Najviditeľnejšia zmena v inštrumentácii, akú dodnes CULT OF LUNA spravili, má silný účinok: základ je nadiktovaný po celú dobu trvania skladby a katarziu prinesie zhustenie spevu v závere. Odľudštený koncept je tu dotiahnutý vernejšie než na „Vertikal“ (nič proti nemu).
Efektný je aj tvrdý prechod v prvej skladbe „O R O“, pri ktorej sa zdá byť jasné, že ju naposledy vytlačila ďalšia chladná balada „Passing Through“.
Naproti tomu druhá polovica EP je už v podstate postrádateľná, ako sa čakalo. Tretia stopa „Shun The Mask“ sa v celých pasážach vracia do obdobia „Eternal Kingdom“. Nie sú to márne spomienky, ale obočie nezdvihnú. No a záverečný remix od Justina K. Broadricka (GODFLESH, JESU) je už len kuriozitou, nič viac.
6,5 / 10
The Long Road North (2022)
The Raging River (EP) (2021)
The Silent Man (EP) (2019)
A Dawn To Fear (2019)
Mariner (with Julie Christmas) (2016)
Eternal Music (2014)
Vertikal II (EP) (2013)
Vertikal (2013)
Fire Was Born (2009)
Eternal Kingdom (2008)
Somewhere Along The Highway (2006)
Salvation (2004)
Cult Of Luna (reedice) (2003)
The Beyond (2003)
Cult Of Luna (2001)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
