No, tak mám v notesu zase o objev víc… Irští chasníci se sličnou děvou v čele to už nějaký ten pátek válí, ale teprve The Middle Kingdom bylo díky Hammerheart popřáno mého sluchu. Lépe řečeno, The Middle Kingdom se milostivě dopřálo mému sluchu, aby to nevyznělo egoisticky…

Kam Cruachan zařadit? Anglie má své Skyclad, budiž tedy Irům dopřán jejich vlajkonoš. Perfektní etnický metal – kelťárna jako prase, zároveň je ale tohle kopí oplývá ušlechtilým kovem. Flétnička, slečínka trylkující a dusně zahulený zvuk – toť poznávací cejch Cruachan. Už úvodní řiť nadhazující dudácká exhibice dává leccos tušit. Cruachan se nerozpakují a podávají ruku staletému folklóru, aniž by nějak archaizovali, nebo násilně patlali. Hudba pěkně od podlahy, natřískaná emocemi a invencí. Riffy zrovna velkou pestrostí neoplývají, ale kouzlení s barvami se děje jinde – od toho máme flétničku a onu zmiňovanou slečinku, která svým báječným hláskem trká i hladí. Abych zbytečně "moderní" sekci nekoupal v bahně – sice to není žádná kytarová spletitost, ale všechno pracuje tak jak má a nedá se říci, že by elektrická bouře byla jen a jen vycpávkou. Zkrátka, tak akorát…

Album funguje v obou směrech – jako folkárna i jako metal, jako drsoň i jako jasoň. Balady jímají, odvaz nakopává adrenalin. Možná ta magie není tak silná, jako když spustí svoje odrhovačky Walkyierův hvězdný band, ale rozhodně tam je víc než jenom obyčejná jiskra.

O Irech se říká, že mají v genech bezprostřednost a pohostinnost. O hudbě Cruachan to platí dvojnásob – stačí zasednout a kochat se. Žádná revoluce, ale rozhodně flák hodný doporučení.