OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za takých už starších čias výkrikmi „blahoslavení chudobní duchom“ častoval svet jeden člen našej družiny, schádzajúcej sa k pomerne pravidelnému nočnému popíjaniu hneď vedľa krajskej väznice. Nie je pravdepodobné, že by si tento slogan za titul svojho druhého albumu francúzska kapela zvolila práve kvôli tomuto, ale príhoda je to hodnotná a recenziu nejako začať treba.
BLISS OF FLESH, lokalizovateľní do priestoru Calais až Poitiers (čo je riadny lán zeme) existujú od roku 2000 a predchádzala im ročná epizóda v kapele LABDACIDES. Jedinú spomienku na ňu nájdeme v názve prvého dema z roku 2001. Po demo, split a EP tvorbe ich prvý album vydali v roku 2009 nemeckí Twilight Vertrieb a druhý, „Beati Pauperes Spiritu“, vychádza 1. októbra u rozbiehajúcich sa holandských Non Serviam Records.
Toto vydavateľstvo loví hlavne v tých temnejších a extrémnejších metalových vodách na pomedzí black a death metalu a dobrý vkus potvrdzujú napríklad DEATH TYRANT, GRIEF OF EMERALD či skôr čisto deathmetaloví TEMPLE.
BLISS OF FLESH sa takisto našli v mixe death a black metalu, čo je žáner, aký Francúzi zvládajú dosť bravúrne – stačí si spomenúť na ARKHON INFAUSTUS alebo VORKREIST. Asi ani nie je náhoda, že nahrávka vznikla v Midnight Studio, kde práve ARKHON INFAUSTUS nahrávajú. A to, že mix prebehol v štúdiu Drudenhaus, priamo spojenom s už nefunkčnými symfoblackmetalovými markízmi ANOREXIA NERVOSA, zakresľuje BLISS OF FLESH do francúzskej mapy ešte výraznejšie.
O čo ide – death metal inšpirovaný DEICIDE a prípadne ANGELCORPSE je tu zmixovaný s temnými škandinávskymi black- a black/deathmetalovými harmóniami, pri ktorých si spomeniete hlavne na NECROPHOBIC, DARK FUNERAL, THE MOANING alebo MARDUK. „Faktor nárezovosti“ je miestami na úrovni oplzlých rakúskych černokňažníkov BELPHEGOR, viacero menej príčetných atmosfér pre zmenu odkazuje na francúzskych SETH. Nie že by celok bol originálny, treba mu však uznať záživnosť a drviacu pochmúrnu atmosféru.
Typický blackmetalový rev či krákanie je tu v menšine, prím hrá zvláštny, skôr deathmetalový, hlbší a zároveň kričaný vokál s nejakou tou deklamáciou. Vokály sú prevažne v angličtine, s istým vtrúsením nemčiny v piatej skladbe. Tvorba BLISS OF FLESH aj vďaka vokálom a aranžmánom vykazuje istú pompéznosť, charakteristickú hlavne pre tvorbu BEHEMOTH v poslednej dekáde. Povedzme, že BOF sa inšpirovali na viacerých miestach a na náhodu neponechali nič.
O námet na obal sa postaral Nagash, známy z nejednej „zásadnej“ nórskej bandy, ktorý ako grafik pracoval o.i. pre MAYHEM. Obal vyzerá pôsobivo, o to nič, na druhej strane vyzerá ako veľa ďalších, s ktorými v súčasnosti tento žáner prichádza. Zvlášť to farebné tónovanie je pre rúhačské spolky na pomedzí black a death metalu typické, až predvídateľné. K hudbe to ale sedí a tá vo svojom rangu rozhodne patrí k nadpriemeru.
Nadpriemerný black/death či death/black metal z Francúzska. Čo znamená okrem iného to, že s BELPHEGOR, ARKHON INFAUSTUS a spol. si to na pódiu môžu rozdať kedykoľvek.
7 / 10
Beati Pauperes Spiritu (2013)
Emaciated Deity (2009)
Worshippers Of Evil - Die (split) (2008)
Bliss Of Flesh/Bloodhammer (split) (2007)
Todtentanz (EP) (2006)
Lethal Ceremonies (demo) (2004)
Frozen Ashes Of Labdacides /Prelude To Bestial Annihilation/ (demo) (2001)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Non Serviam Records
Stopáž: 48:50
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.