Večer zasvěcený tomu nejryzejšímu rockovému dřevorubectví přivítal na sklonku září dvě kapely, které reprezentují to nejlepší, co lze v nejzatuchlejších amerických klubech najít. BLACK TUSK pro mě představují esenci nejupocenějšího rock’n’rollu, který vás dokáže po tři minuty řezat na kousky jedním jediným riffem. A to bez toho, aby vám to přišlo nudné. BLACK TUSK jsou názorným příkladem toho, jak by to mohlo vypadat, kdyby RED FANG dokázali vzít věci za správný konec.

V nedělní večer jim spoluhráčem byla trojice poskládaná z relativně mladých, ale hustým vousem porostlých tváří. Nenechte se však zmást. Trojka z Philadelphie už americké kluby vytírá od roku 2004. FIGHT AMP si svoji první návštěvu Evropy řádně vychutnali. Jejich nadšení bylo nakažlivé a nasazení stoprocentní. Tento sukovitý valivý noise rock/metal se zpola zaplněnou sedmičkou prohnal jako uragán.

Bubeník sice mohl připomínat přemýšlivého studenta numerických metod, ale jakmile se posadil za škopky, stal se z něj řádně nasupený řezník, který paličky používal jako zbraň. Na basákovi zaujaly obtáhlé kalhoty, které dle nesčetného množství bíle orámovaných solných propocených skvrn zřejmě nebyly prány od prvního koncertu. Téměř jsem měl pocit, že si tam ta solná jezírka pečlivě pěstuje.

Stejně jako u BLACK TUSK se tu aplikuje princip zpívá celá rodina, takže tři lidi, tři nástroje a tři mikrofony. Zvuk hutný, válcující a plný energie … po skončení koncertu jsem měl pocit, že už jsem dlouho nezažil tak parádně zvolenou předkapelu.

Obavy že předkapela bude nakonec možná i lepší než hvězdní BLACK TUSK rozehnala hned první skladba vousatých sekerníků ze Savannah. Jadrná trojka pivochtějných otrhanců předstoupila před publikum ve viditelně dobré náladě. Krakonoš s basou Jonathan Athon se téměř neustále nakažlivě usmíval a s nástrojem vyváděl všechny možné i (hlavně díky nízkému stropu sedmičky) nemožné destruktivní kousky. Oproti FIGHT AMP otočili BLACK TUSK kormidlo mnohem přímočařejším rock’n’rollovým směrem.

Chlupatý zvuk kytarových stěn, úderné bicí, hrubý stoner ohlodaný na kost a jede se. Žádné kudrlinky, tady se jde rovnou k podstatě a tou je chlast, drogy a ten nejšpinavější rock’n’roll pod sluncem. Vzhledem k tomu, že kapela na této spanilé jízdě po Evropě prezentuje aktuální EP „Tend No Wounds“, hrálo se hodně právě z něho. Nezapomínalo se ale ani na zatím poslední plnohodnotnou desku „Set The Dial“, ze které zazněla v první třetině koncertu například pecka „Bring Me Darkness“ nebo starší materiál z desky „Taste The Sin“.

Ke konci se sází na osvědčené klipovky. Z aktuálního EP redfengovsky působící „Truth Untold“ nebo pod kůži lezoucí jednoriffovku „In Days of Woe“. V jednu chvíli se ke kapele sympaticky přidávají FIGHT AMP, kteří zpívají sbory.

Na konci si těch pětačtyřicet platících vydupává přídavek. BLACK TUSK ho odehrávají do půli těla nazí a já už jen čekám na chvíli, kdy začnou svými nástroji likvidovat vybavení klubu. Přímočará, syrová a řádně nakopnutá párty má snad jedinou nevýhodu a tou je to, že se v poloprázdném nízkém klubu nedá moc dobře stagedivovat, a tak kytarista Andrew Fidler musí vzít za vděk tím, že ho na konci po sedmičce v podstatě nosíme nějakých pět-šest lidí nad hlavou sem a tam. Ale co. I tak to tálo za to.