OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Agrese a divokost zakomponovaná do výrazných, folkem načichlých melodií na pozadí mrazivé atmosféry. Kolikrát jsme již to slyšeli? Desetkrát? Stokrát? Nevadí, dejme si to ještě jednou. „Awakening“ je probuzení nové finské kapely a již během svého zrození (nepočítáme-li dva demo/EP snímky) dokážou zatnout drápy pěkně hluboko do masa. Do zmrzlého, vikingského, sekeru držícího masa.
Pro inspiraci pochopitelně nešli mimo sněhem zaváté severské končiny. U krajanů ENSIFERUM se poučili, jak zakomponovat epičnost, u WINTERSUN okoukali nejeden kytarový rif a vykreslení mrazivé atmosféry má tento národ přirozeně v krvi. Pravděpodobně i nějaké to INSOMNIUM přimíchali, aby jejich skladby nabraly trochu ponurosti. FROSTTIDE jsou další z řady uskupení opěvujících dávné válečníky, celé album by mělo vyprávět jakýsi příběh boje… (dále opravdu pokračovat netřeba), avšak ohlédneme-li od tohoto skandinávského klišé, hudba samotná za poslech určitě stojí.
Hudebně hledají inspiraci ve folkových motivech, ale jen ve velmi střízlivé formě. Po většinu času do uší posluchače hrnou intenzivní zvukovou hradbu podepřenou výraznými klávesami. Občas vsunou poněkud patetickou mezihru, ale po většinu stopáže se energie neztrácí. Kytary jsou trochu utopené na úkor klávesám, ale jinak má album slušný zvuk. Především titulní „Awakeing“ je velmi zdařilé skloubení agrese s melodií na pozadí mrazivé atmosféry. Podobných kousků je na albu vícero, pokud kapela udrží nastavenou laťku a přidá trochu více vlastní invence, rozhodně má nakročeno správným směrem. Směrem na zamrzlé bitevní pole pokryté ztuhlými mrtvolami a zrezlými zbraněmi, mezi nimiž se prohání mrazivý severský vítr.
6,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.