THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uplynuly již tři roky od doby kdy bylo naposledy slyšet o slovenském seskupení Ethereal Pandemonium. A ačkoliv jsem dosud neměl tu čest zaslechnout byť jen jediný fragment z jejich tvorby, je zcela zřetelné, že si skupina velmi dobře poradila i bez mojí přízně. Vydala dvě alba a se třetím, novinkovým, přichází právě teď. První co vás jistě upoutá při pohledu na obal je naprosto neotřelý název. Pravda, bylo tu už leccos, ale vetknout e-mailovou adresu do názvu alba je nápad vskutku zajímavý, zvláště v tak zvláštním podtextu. A musím říct, že ona zvláštnost charakterizuje tvorbu Ethereal víc než dokonale.
Poslech alba mě totiž opravdu donutil přemýšlet, jakže vlastně kapelu zaškatulkizovat. Řekl bych tak od všeho trochu a nic docela. Převážně středně tempá jakoby gotická struktura skladeb je podpořena blackově znějícími kytarami a dnes již téměř nezbytnými atmosférickými klávesami. Kytary ostře kontrastují s výborně vyvedeným ženským zpěvem, jenž se důmyslně střídá s nakřáplým blackovým vokálem, čistým mužským hlasem, nebo i občasnou recitací. Skladby jsou poměrně rozmanité a první, čeho si posluchač musí všimnout, je vkusně vyvedená melodičnost celé desky. Vkusně ve smyslu, že je reprezentována opravdu příjemnými a nevtíravými melodiemi. Vrátím-li se ještě k názvu alba a jeho neobvyklému vyznění, nemůžu nezmínit skutečnost, že četné vokální linky, mají pro kapelu patrně mnohem větší význam, nežli jen jako klasická slova. Kapela klade velký důraz i na informační hodnotu hudby. A místy se mi při poslechu dokonce zdálo, jako by se celá hudební složka orientovala právě podle významu textu. Tady musím kapele potřásti pomyslnou pravicí, neboť je první koho napadlo přikládat informace o skupině i texty a několik obrázků jako multimediální složku na zbylou kapacitu CD. Výborný nápad. Chatrná promo balení totiž většinou podobné věci neobsahují a znepříjemňují tak recenzentům jejich úlohu drtivého kritika… Ne, opravdu ani zde nemám k jesus.christ@hell.com výhrady. Texty jsou povětšinou filosoficky založené. Občas v nich převládá pohanský nádech, což se ostatně promítlo i do hudby, a působí to poměrně inteligentním dojmem. Autor se snaží poukázat na současné civilizační choroby spolu s špatnými zvyky lidstva a sem tam problesknou i politická či náboženská témata. Sice to nemusí na první pohled působit zcela originálně, ale ve skutečnosti to v hudbě Ethereal Pandemonium poměrně dobře funguje. Stejně tak jako velmi zajímavé jazykové rošády mezi jednotlivými pasážemi. Ačkoli je převážná část alba nazpívána anglicky, občas je možno zaslechnout i rodnou slovenštinu, nebo snad i náznaky francouzštiny, pokud mě sluch neklamal.
Závěrem mohu tedy říci, že Ethereal Pandemonium hrají propracovanou hudbu se širokým stylovým záběrem, která má potenciál oslovit nejen fanoušky extrémnějších odnoží tvrdé hudby, ale i mnohých dalších, kterým nevadí občasný nakřáplý vokál. Nehrají sice nic dosud neslyšeného, ale to co hrají, hrají opravdu precizně.
Ethereal Pandemonium hrají propracovanou hudbu se širokým stylovým záběrem, která má potenciál oslovit nejen fanoušky extrémnějších odnoží tvrdé hudby, ale i mnohých dalších, kterým nevadí občasný nakřáplý vokál. Nehrají sice nic dosud neslyšeného, ale to co hrají, hrají opravdu precizně.
7,5 / 10
Vidar
- kytara a vokály
Rhaa
- klávesy
Herr Doktor
- kytara
Demogorgon
- bicí
Zuzana
- vokály
De Sade Soliloquay
- vokály
1. Dark-Age Philosophy
2. Wisdom
3. Vidovdan 1999
4. The Resistance Manifesto
5. Elders Poem
6. Venus et Adonis
7. Aries
8. Kaos Al-khemy
9. Thy Kingdom Burn
10. Perinbaba
Lost'N'Sound (2007)
jesus.christ@hell.com (2002)
Arcanum Lunae (1999)
A Winter Solstice Eve (1998)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Esprit & dark night’s sky productions
Stopáž: 55:07
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.