OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok sa zišiel s rokom a BDM stachanovci zo San Diega 3. septembra ukázali, že so stratégiou „čo rok, to nový album“ to myslia vážne. Od roku 2006 siedmy dlhohrajúci zásek, začínam byť zvedavý, ako dlho im toto tempo vydrží bez toho, aby začali hrať nejaké vyslovené odvary.
„Lords Of Rephaim“ má k nim ešte kus, možno nie veľký, v zásade sa po stránke skladania od predošlého „The Time Of Great Purification“ veľa nezmenilo. PATHOLOGY stále hrajú to, čím fanúšikov oslovujú – chytľavým, rytmickým, priamočiarym, takpovediac „zrozumiteľným“ (na pomery dnešnej doby, kedy sa príliš uctieva často samoúčelná „technickosť“) brutálnym death metalom.
Je tu miesto na nekompromisné náklepy, drvivé slammingy, patológovia sa neboja ani pomerne výrazných, pre niekoho možno „oldschoolových“ melódií, ich hudba má celkom výraznú zlovestnú atmosféru a s postupmi, inšpirovanými staršími kapelami (podrobnosti napr. TU) pracujú tak, že si už pár nahrávok dozadu vytvorili vlastnú, pomerne ľahko rozoznateľnú hudobnú tvár.
Treba ale dodať, že aj tie výraznejšie skladby na novinke by bez problémov zapadli k materiálu z dvoch predošlých albumov, čo bude zapríčinené hlavne tým, že v posledných rokoch sa v zostave tejto bandy gitaristi točia ako apoštoli na orloji a v tejto sezóne Kevina Schwartza vystriedal navrátilec Tim Tisczenko. Bol na to sám a rozhodol sa vystačiť si radšej s osvedčenými postupmi. Nechcem byť prorokom nešťastia, ale ak na ďalší album takto o rok skladateľsky neprispeje aj niekto ďalší, PATHOLOGY začnú definitívne stagnovať.
Po textovej stránke album poteší hlavne priaznivcov teórií vysvetľujúcich rôzne náboženské texty ako záznamy kontaktov s mimozemskými entitami, samotní Rephaim sú v biblii rasou gigantov, či mŕtvymi predkami, sídliacimi v podsvetí. A na svoje si prídu aj uctievači majstra BDM vokálu Mattiho Waya, ktorý sa na tejto novinke vrátil do kapely. Nadšení ním sú zjavne aj Tim Tisczenko a Dave Astor (bicie), nanešťastie až tak, že Mattiho hlas je dosť výrazne vytiahnutý nad ostatné nástroje. Hudbu si vlastne vychutnáte skôr v pasážach, kde vokál nie je. Basu tam budete chvíľu hľadať a nakoniec na jej „lovenie“ rezignujete.
Novinku od PATHOLOGY nevnímam ako nejaké sklamanie, fanúšikovia dostanú to, čo očakávajú, ale myslím si, že kapela sa ocitla v bode, kedy by sa mala zamyslieť nad tým, s čím príde v budúcnosti. Nie je ľahké stať sa čo ja viem „brutal deathmetalovými MOTÖRHEAD“. A stať sa BDM verziou tej druhej kapely, ktorá tiež 20 rokov hrá stále to isté, lenže na rozdiel od Lemmyho inštitúcie v každom kole horšie, sa asi nikto nechce.
Novinku od PATHOLOGY nevnímam ako nejaké sklamanie, fanúšikovia dostanú to, čo očakávajú, ale myslím si, že kapela sa ocitla v bode, kedy by sa mala zamyslieť nad tým, s čím príde v budúcnosti.
7 / 10
Lords Of Rephaim (2013)
Tyrannical Decay (EP) (2012)
The Time Of Great Purification (2012)
Awaken To The Suffering (2011)
Code Injection (EP) (2010)
Legacy Of The Ancients (2010)
Age Of Onset (2009)
Incisions Of Perverse Debauchery (2008)
Surgically Hacked (2006)
Vydáno: 2013
Vydavatel: Sevared Records
Stopáž: 33:14
To je horší než předchozích několik alb. Tupější a lopaťčtější, tak to mají BDM-slam guruové rádi. :-))
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.