OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po tom, čo sa na albume „Presto“ vrátili k svojim gitarovým koreňom a zanechali za sebou elektronické a klávesové experimentovanie osemdesiatych rokov, dokázali RUSH v deviatej dekáde minulého storočia zabodovať parádnym spôsobom všetkými tromi v tom období vydanými doskami.
„Counterparts“ ukazuje v plnej kráse známu vlastnosť kanadských velikánov dokonale reflektovať hudobné diane okolo seba, pretvoriť najsilnejšie a najvýraznejšie vplyvy vo svoj obraz a bez čo i len náznaku lacného kopírovania či gýču.
Rovnako ako to bolo na začiatku osemdesiatych rokov s vplymi THE POLICE a všadeprítomnej elektronickej revolúcie, v roku 1993 si RUSH pre svoje potreby a svoj štýl pretvárali grunge, jeho zvuk a celkovú estetiku. Mimochodom, album „Counterparts“ sa dostal po vydaní na druhé miesto amerického rebríčka Billboard 200. Prekonali ho len PEARL JAM so svojím kúskom „Vs.“.
„Counterparts“ je najtemnejším a najzemitejším z trojice 90´s z dielne RUSH. Kým „Roll The Bones“ (1991) v sebe ešte obsahoval dozvuky rozšafnosti a klávesovej pestrosti osemdesiatych rokov, „Test For Echo“ (1996) je zasa vo veľkej miere ovplyvnený hľadaním nových inštrumentálnych a zvukových možností (Neil Peart na školení u jazzového majstra Freddieho Grubera).
Pod krásnym minimalistickým obalom nájdete takmer hodinu nadčasovej hudby, z ktorej po dvadsiatich rokoch zrejme najviac vyčnieva precízna inštrumentálka „Leave That Thing Alone“. Typické „rushenie“ na tému geniálne hravá rytmická sekcia a nadpozemská gitarová linka.
Singlovky „Animate“ a „Stick It Out“ sú na pomery RUSH priam rúbanice. Postarajú sa o úvod celej nahrávky, ktorá potom paradoxne dozrieva v zjemňovaní aranžmánov – po spomínanej „Leave That Thing Alone“ zaznie jasná „rádiovka“ „Cold Fire“ a osobný favorit autora týchto riadkov – nádhera menom „Everyday Glory“.
Celý album sa, ako v podstate vždy v prípade RUSH, nesie v znamení dychberúcich inštrumentálnych zručností, ktoré však nikdy nie sú samoúčelné – vždy pracujú v prospech silného nápadu, nečakane krásnej melodickej linky, chytľavého refrénu, jednoducho pesničky ako takej. Kompozície ako „Alien Shore“, „Double Agent“ a samozrejme „Between Sun & Moon“ či „Speed Of Love“ sú toho najžiarivejšími príkladmi.
Zaujímavosťou albumu je slávny Michael Kamen, ktorý pre kapelu aranžoval sláčiky v ďalšom výraznom singli „Nobody´s Hero“.
Pestrosť a jeden klenot vedľa druhého. Áno, aj pred dvadsiatimi rokmi, na pätnástom štúdiovom albume boli RUSH v neuveriteľnej forme. Zjedli celý grunge a atmosféru v rockovej hudbe na začiatku deväťdesiatych rokov a lačnými, múdrymi očami hľadeli vpred do budúcnosti.
RUSH goes grunge.
Geddy Lee
- basgitara, spev, klávesy
Alex Lifeson
- elektrické a akustické gitary
Neil Peart
- bicie, perkusie
1. Animate
2. Stick It Out
3. Cut To The Chase
4. Nobody´s Hero
5. Between Sun & Moon
6. Alien Shore
7. The Speed Of Love
8. Double Agent
9. Leave That Thing Alone
10. Cold Fire
11. Everyday Glory
Clockwork Angels (2012)
Snakes & Arrows (2007)
Feedback (2004)
Vapor Trails (2002)
Test For Echo (1996)
Counterparts (1993)
Roll The Bones (1991)
Presto (1989)
Hold Your Fire (1987)
Power Windows (1985)
Grace Under Pressure (1984)
Signals (1982)
Moving Pictures (1981)
Permanent Waves (1980)
Hemispheres (1978)
A Farewell To Kings (1977)
2112 (1976)
Caress Of Steel (1975)
Fly By Night (1975)
Rush (1974)
Datum vydání: Úterý, 19. října 1993
Vydavatel: Atlantic/Anthem
Stopáž: 54:17
Produkce: Peter Collins & RUSH
Studio: Le Studio, Morin Heights, Quebec & McClear Place, Toronto
„Counterparts“, po dvou poměrně dosti rockově usedlých (na poměry tria) albech, opět probouzí jistou muzikantskou výstřednost a nekonformitu pro RUSH tolik typickou.
Kromě toho, že tato hudebně dosti rozmanitá deska využívá, tehdy moderního, grunge nazvučení, tak si trojce k obrazu svému, a specielně Lifesonova magická kytara, upravuje i další předlohy. Mimo jiné, střípky psychedelie PINK FLOYD jsou „rushovsky“ elegantně namíšené s nekonfliktností SIMPLE MINDS („Cold Fire), stejně tak skvěle fungují ozvěny U2 s kytarovou duchařinou THE POLICE („Everyday Glory“).
Dvacet let starý materiál má rozhodně co říci i dnes. Konečně nadčasovost je jedním hlavních rysů většiny nahrávek těchto sympatických Kanaďanů, po nichž sáhám, když si potřebují srovnat přebujelou hudební kulturu v podrážděném hudebním žaludku.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.