OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
1. septembra si to so šiestym dlhohrajúcim albumom prihasila ikona španielskeho a jedna zo zásadných kapiel európskeho death metalu.
Reč je pochopiteľne o AVULSED, ktorí sú medzi nami už úctyhodných 22 rokov, zosobňujú všetko, čo a o čom death metal kedysi bol a dodnes môžu vyučovať jeho estetickú stránku prinajmenšom v oblasti gore, pretože čo tam sa dokáže diať v súčasnosti, z toho by občas menej rozhľadený záujemca o vec chcel celý slávny death metal hodiť do koša.
S rokom vzniku 1991 sú AVULSED jasne „stará škola“, už len preto, že vyvíjali sa leda tak vybrusovaním vlastného štýlu a skvalitňovaním hráčskych i skladateľských zručností. Po nich nastúpivším trendom sa nikdy neprispôsobovali, nezačali hrať ani vyslovene melodicky potom, čo prepukol göteborský ošiaľ, minulo ich niekoľko vĺn brutálneho death metalu a odignorovali aj trend absurdnej pretechnizovanosti.
Na šiestom veľkom albume a po 22 rokoch sú to stále oni, a to neznamená málo, pretože v každom metalovom žánri a subžánri je vždy iba pár skupín s tak jasne rozoznateľnou hudobnou tvárou. AVULSED neupustili od ničoho, čo ich charakterizovalo, a tak počujeme, že Rottenov growling je v nepoškodenej forme – hlboký, majestátny a zároveň zrozumiteľný.
Textovo sa kapela odjakživa drží svojich béčkovo-hororových vízií smrti, gore a mrzačenia s nejakými tými vtrúseniami sexu a perverzností, čo mňa osobne fakt nerajcuje, ale v prípade takýchto „zaslúžilých inštitúcií“ nad tým radšej rezignovane hádžem rukou, sú to síce blbiny, ale ich realizáciu si sotva niekto z fanúšikov lajsne. Niekomu to holt ku „gore“ sedí ako sranie k prdeli, čo už.
Na novinke to aj tak viac – menej nie je, hlavnou témou sú zombie a hudba sa u AVULSED našťastie aj tentokrát dá brať bez výhrad, od takmer filmového úvodu „Dawn Of Apocalypse“ po záverečnú náladovku „Devoured And Forgotten“. To medzi tým je AVULSED stále vo forme.
Prevažne stredne rýchly až rýchly, tu a tam klepačkami hnaný klasický hutný a priamočiary drvivý death metal. Pár pasáží je vyslovene ťažkých, pomalých, valcujúcich, a charakteristickým znakom španielskych klasikov je hojné využívanie atmosférických harmónií a dramatických melódií, ktoré občas nadstavia aj klasickými „vybrnkávačkami“. V prvom rade si tu ale vychutnáte veľmi charakteristické Juancarove a Cabrove gitarové riffy, tak trochu odchované na Severe, v prvom rade švédskymi a fínskymi „starcami“ ako NIHILIST, DEMIGOD, ABHORRENCE a podobne.
Album je celkovo vo veľkej miere poctou klasickému death metalu a jeho titanom. Naznačí to už jeho názov, ako aj cover z debutu nesmrteľných DEATH. „Horrified By Repulsion“ by tiež nemala byť žiadna hádanka, a v „Carnivegan Corpse“ počuť akési povedomé riffy. Vrátane veľmi štýlového obalu a mocného zvuku s „ozajstne“ znejúcimi bicími je to pocta sebe i dávnym časom ako sa patrí.
Dajme tomu, že AVULSED už mnoho sezón hrajú stále „len“ to svoje. Ale zatiaľ to flákať nezačali.
7,5 / 10
Revenant Wars (EP) (2013)
Ritual Zombi (2013)
Nullo (The Pleasure Of Self-Mutilation) (2009)
Reanimating Russia 2007 (DVD) (2007)
Reanimations (2006)
Gorespattered Suicide (2005)
Yearning For The Grotesque (2003)
Bloodcovered (MCD) (2001)
Stabwound Orgasm (1999)
Seven Years Of Decay (1999)
Cybergore (1998)
Eminence In Putrescence (1996)
Carnivoracity (MCD) (1995)
Promo 95 (demo) (1995)
Carnivoracity (7 EP) (1994)
W/Acid Death (split 12 LP) (1994)
Deformed Beyond Belief (demo) (1993)
Embalmed In Blood (demo) (1992)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.