Nemají to tito talentovaní hoši jednoduché. V době, kdy se u jiných kapel dá mluvit o hledání vlastního teritoria, tihle měli za sebou sebevědomý a na tak mladou kapelu šokující debut, aby svou vizi nabušeného technického metalu dotáhli do dokonalosti v následujících dvou deskách.

Ve vzduchu tedy zůstala viset otázka, jak pokračovat dál, kam svůj výraz posunout, aby palebná síla neustávala ani v dalších létech a nezačalo se v metalových kruzích mluvit o další kapele, která stejně jako rychle ke slávě přišla, tak ji z fleku i pozbyla.

Novinka je v tomto sázkou na jistotu a místo stylových veletočů zůstává pevně na místech, kde ji fanoušci budou hledat nadále a kde ji rejpalové zprdnou za to, že neměli koule zatočit se svou kariérou jako pořádní chlapi. Je však nasnadě se otázat, zda by to v tomto případě mělo cenu, neboť by se to pravděpodobně jednalo za účelem ztracení svého DNA, navíc když by nevyužití vlastního skillu mohlo kapelu jednou v budoucnosti mrzet.

PROTEST THE HERO svou bohatou náruč s motivy otevírají i počtvrté, opět je motají přes sebe halabala, nadále do toho řežou hlava nehlava, ale stále tak šikovně, aby to dávalo smysl, a tak funkčně, aby výsledný koktejl ocenili jak pravověrní bigbíťáci, pro které je vše složité zavrženíhodné, tak i progresivní nestoři, pro které to stejné platí naopak.

Velkým plusem zůstává Rodyho vokální projev, který se každou další tvorbou blíží k naprosté dokonalosti a výtečně udává směr všem kytarovým arpeggiím, sólíčkám a jiným kejklím, které stejně jako na deskách minulých jsou rozesety po celé délce alba. Hostující posila za bicí soupravou, Chris Adler (LAMB OF GOD), své škopky nijak netyranizuje, hraje přehledně, funkčně a i díky jeho úsporné hře lze „Volition“ považovat za nejlépe uchopitelné album v celé kariéře PROTEST THE HERO.

Ptáte se nejzajímavější momenty? Odpověď nebude jednoduchá. Stejně jako na minulých počinech album přes svou neoddiskutovatelnou písničkovost funguje i jako jeden majestátní monolit, který přes svá zajímavá místa neradno obšírněji rozpitvávat. Přesto zmiňme úvodní „Clarity“, která ctí tradici, že nastartovat album PROTEST THE HERO zkrátka uměj (nebo za to může ten neočekávatelný prvotní úder, a pak si už není problém zvyknout?), téměř „evergreyovskou“ „Tilting Against Windmills“ a do třetice „Mist“, která v sobě mísí typické atributy s doslova „coldplayovskou“ přítulností, jakkoliv to může vyznít šíleně.

Přes svou stále extrémní náplň o téměř hodinové délce nadále platí, že si kanadská čtveřice svou hudbu dokáže i na čtvrté řadovce náležitě odprezentovat a lze tedy konstatovat, že si své čestné místečko v diskografii bez obav uhájí. Fanoušci, kteří se finančně přičinili o vznik desky (vybralo se neuvěřitelných 341 000 USD), se rovněž výsledku bát nemusí. „Volition“ je totiž vyrovnané, natlakované, chytlavé, špičkově ošetřené metalové album, které přes svůj stagnační charakter není problém doporučit komukoliv.