Nová deska skupiny Gamma Ray je mezi příznivci skupiny velmi očekáváná. Už v průběhu nahrávání skupina poustěla do světa informace, že končí se svým pojetím metalu, že album bude jiné než všechny dosavadní. No myslím si, že to tak špatně nedopadlo. Skupina rozhodně přitvrdila a zhutnila svůj celkový sound. Kytary jsou místama až neuvěřitelně tvrdé. Taky ubylo různých kytarových vyhrávek a kudrlinek, které byly poznávacím znakem skupiny. Autorsky se na albu, až na jednu vyjímku, podílelá celá skupina a je to opravdu poznat. Je dobře, že Kai Hansen dáva prostor ostatním spoluhráčům, protože album je velice různorodé. Skladby z pera bubeníka Daniela Zimmermanna hodně připomínají jeho druhou skupinu Freedom Call. Kytarista Henjo Richter zase složil píseň ve středním tempu a jednu výbornou baladu.

Po skvělém intru album začne skvělý otvírák Dethrone Tyranny, na které zaujme ihned skvělá melodie. Píseň je poctivý speed se všemi atributy: dva kopáky, mohutné sbory, melodické dvojsóla. Následuje brutální nářez The Heart Of Unicorn, velmi přímočará a tvrdá skladba. Tady dostává Kai Hansen se svým zpěvem dost zabrat, zpívá opravdu hodně vysoko. Střidá zde hodně často vysoké a střední polohy. Další v pořadí singlovka Heaven Or Hell, asi největší hit na tomto albu. Skladba velmi připomíná píseň I Want Out. Povinost na každém koncertu. New World Order, další to kus,ihned zaujme úvodním rockovým kytarovým riffem. Píseň patří mezi rychlejší na albu. Skvělá zpěvová linka, ještě lepší sóla. Uprostřed písně zpomalení, basová vyhrávka s zajímavými vocaly (takové to óóóóóóóó). Už vidím hecování a zpívaní publika na koncertech. Damn The Machine ihned upoutá velmi tvrdou a hutnou kytarou. V písni se střídají střední a rychlejší tempa. Píseň má nádech takové menší hymny, hlavně zasluhou vyborných sborů. Nasleduje jedna z největších šlapaček Solid, která určitě patří ke klasickým skladbám skupiny. Velmi dobrá rychlovka, oceňuji především zpěv a kytarové dvojsóla. Fire Below, skladba ve středním tempu s velmi tvdou kytarou. Taková heavy píseň v provedení od Gamma Ray. Úvodní melodie další písně Follow Me hodně, ale hodně připomete hit z minulé desky Send Me A Sign. Zde skupina okopírovala sama sebe, protože i zbytek připomíná tuto skladbu. Z této písně se určitě taky stane hodně velký hit. Předposlední Eagle, další hodně přímočará skladba, opět s tvrdší kytarou a se zajimavým zpěvem. Samozřejmostí jsou skvělé sólové partie. Na tento song skupina natočila videoklip. Poslední v pořadí následuje balada Lake Of Tears, což je klasická balada, kde nechybí akustická kytara, klávesy a chytlavá melodie.

Velkým překvapením na celém tomto albu je zpěv Kai Hansena. Určitě podává svůj nejlepší výkon. Vysší polohy zvláda v pohodě, nizší polohy ve mně vyvolaly menší mrazení v zádech. Otázkou zůstavá jak se s takovým zpěvem vypořádá na koncertech. Některé písně jsou asi nezazpívatelné. Samozřejmostí je precizní instrumentální výkon, tady skupina působí jako stroj. Hlavně rytmika skvěle šlape a i písně ve středním tempu rychle ubíhají. Samotnou kapitolou je určite bubeník Daniel Zimmermann. Ten kromě dvoukopakových nářezů, neustále hrajě nejaké breaky a parádičky. Určitě svou hrou velmi obohatil toto (a nejen toto) album. Musím zmínit i hru obou kytar. Hlavně v sólech se muzikanti činí, nastěstí ty nejsou dlouhé a nenudí.

Skupina na svém novém albu zaznamela určitý posun od klasického speed metalu. Posun to sice není až tak drastický, červená nitka zůstala zachováná. Pokud album u fanoušků uspěje, skupina určitě bude v posunu postupovat. Pokud neuspěje může se kdykoliv ke speedu vrátit.

Ještě se musím zmínit o obalu desky. Ten patří mezi nejlepší obaly v historii skupiny. Také grafické zpracování bookletu je na velmi solidní úrovní.

Gamma Ray vytvořili určitě poctivé metalové album. Všechny poznávací znaky skupiny zůstaly zachovány. Povinost pro všechny fanoušky skupiny.