Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debut kalifornských SUICIDAL TENDENCIES znie, akoby sa mal každú chvíľu rozpadnúť. Možno práve tu si známy producent Rick Rubin zobral inšpiráciu, keď bubeníkovi SLAYER odporučil, aby jeho hranie na albumoch naoko balansovalo na hranici presnosti, no v skutočnosti, samozrejme, presné bolo. „Suicidal Tendencies“ sa síce miestami cez túto hranicu preváži, hráčske nedokonalosti a mladícky zápal sú však základom výnimočnosti tejto nahrávky.
Jednému z najúspešnejších hardcore punkových albumov všetkých čias je paradoxne táto škatuľka pritesná. Na punkovú kapelu sú príliš metaloví, popri hardcoreovom kriku a občasnom speve frontman Mike Muir predvádza aj známky rapu a niektoré pasáže (najmä v „I Saw Your Mommy“) sú pre ortodoxných hardkorákov isto až priveľmi melodické.
Autentická spoveď teenagera
Za úspech albumu môže najmä singel „Institutionalized“, ktorého videoklip sa stal v roku 1984 jedným z prvých, ktorý sa v rámci žánru tešil pozornosti na MTV. Spoveď teenagera o nedorozumeniach so svojím okolím je aktuálna aj po tridsiatich rokoch a to z jedného jednoduchého dôvodu - vychádza z úst teenagera, v čase tvorenia albumu mal Muir 19 rokov.
Muir sa na albume ukazuje ako vyspelý textár. Okrem osobných spovedí ponúka aj s punkovou vyhranenosťou napísané politické komentáre v „I Shot The Devil“ (pôvodne nazvanej „I Shot Reagan“), „Subliminal“ či „Two Sided Politics“.
Navyše, azda aj všetky skladby sprevádzajú chytľavé heslá. Za všetky sa dá uviesť inými skupinami často citovaná hláška „All I wanted was a Pepsi, just one Pepsi“ alebo napriek svojmu významu prekvapivo odzbrojujúco úsmevný verš „I saw your mommy and your mommy´s dead“.
Punk sa stretáva s metalom
Aj keď hudobníci okolo Muira neboli žiadni virtuózi, dokázali si vytvoriť osobitý štýl hrania, najmä jemne skreslená gitara Granta Estesa s takmer neustále zapnutým chorusom sa stala poznávacím znamením albumu.
V skratke, jeho hra znie akoby Lylea Preslara z MINOR THREAT preškolil niektorý z heavymetalových harcovníkov. Väčšinu času trhá struny a láme brnkátka, vo vhodných okamihoch ale vytiahne výrazné melodické vyhrávky a sóla, čo je najlepšie počuť v slohe „Institutionalized“, kde základný riff prirodzene prerastie do jedného dlhého sóla. Uvoľnená sloha potom behom sekúnd prechádza do bláznivého hardcoreového refrénu. Podobné rýchlostné úniky sú pre album typické.
Po vydaní debutu nastala takmer kompletná výmena zostavy a na o poznanie metalovejší návrat s názvom „Join The Army“ si vtedy sklamaní fanúšikovia museli počkať až štyri roky.
Nasledoval ešte výraznejší príklon k metalu, neskôr k alternatívnemu rocku či funku, až prišlo na opätovný návrat k jednoduchšiemu punkovému zvuku v posledných rokoch. Napriek bohatej diskografii sa však SUICIDAL TENDENCIES ku skladbám z debutu na koncertoch vracajú doteraz.
Aj keď tie najlepšie nahrávky SUICIDAL TENDENCIES ešte len mali prísť, debut zachytáva magické snúbenie sa hardcore punku a metalu vôbec po prvýkrát. Drží pohromade a parádne odsýpa.
1. Suicide's an Alternative / You'll Be Sorry
2. Two Sided Politics
3. I Shot the Devil
4. Subliminal
5. Won't Fall in Love Today
6. Institutionalized
7. Memories of Tomorrow
8. Possessed
9. I Saw Your Mommy
10. Fascist Pig
11. I Want More
12. Suicidal Failure
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.