Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Resty sú resty a treba ich postupne likvidovať, zvlášť keď ide o moju obľúbenú kapelu. INSANIA ešte v priebehu minulého roka vydala ďalší, v poradí už ôsmy album, ktorý sa dočkal priaznivých reakcií, ale aj výčitiek, že skupina sa opakuje Lenže ono to nie je celkom pravda a aj keby bola, v prípade INSANIE by mi to ani tak veľmi nevadilo - aj tak by bola lepšia než väčšina domácich formácií.
Brňania pokračujú v trende nastavenom na predchádzajúcom albume, pričom ubrali na tvrdosti, no aj napriek tomu zostali dostatočne radikálni a jed pľujú ešte viac, ako hovoria. Rovnako sa mi nezdá, že by kabátovateli, ako to pod recenziou píše kolega Shnoff. Tam, kde predtým stavali na tvrdosti, teraz vložili viac melódií a budovania atmosféry.
Posun vidím aj v Polyho speváckom prejave. Akoby objavil viacero nových hlasových polôh, niektoré jeho party mi vzdialene pripomenuli Viléma Čoka (alebo to je hosť menom Slakh?). A keď už sme pri speve, tak ženský (či dievčenský?) spev v podani Lidušky Karáskovej v „Píšu ti švabachem“ mi tak mimovoľne a veľmi príjemne pripomenul detský zbor „Hobitov“ z ranej histórie kapely.
Textovo si ide Poly svoje už desaťročia, bez ohľadu na kohokoľvek a čokoľvek, jediná zmenu, ktorú som si všimol, tkvie v čoraz väčšej adresnosti jeho posolstiev. Či už to je dôsledok toho, že tvrdšia je aj doba, alebo ide o sklamanie z toho, že ich doteraz zahalené posolstvá všetci ignorujú, to netuším. V každom prípade som mal Polyho rýmy vždy rád. Dokáže nimi nielen pobaviť, ale aj povzbudiť k zamysleniu.
INSANIA je vyzretou kapelou, ktorá ani na novinke neostala nič dlžná svojej povesti. Nič viac, ale ani nič menej.
P.S.: Ak by niekomu prekážalo málo bonusových skladieb, na obale CD možno nájsť QR kód, ktorý odkazuje na ďalší zaujímavý materiál.
INSANIA potvrdila status kvalitnej a nekompromisnej kapely. Je tu viac adresnosti, menej tvrdosti, viac atmosféry a vyzretosti.
7,5 / 10
GRRRotesky (2022)
Na počátku byl spam (2017)
Zapal dům poraž strom... (2013)
Kult hyeny (2010)
Rock'n'Freud (LP) (2008)
Rock'n'Freud (2007)
Out (2004)
Trans-Mystic Anarchy (2001)
Recycling (Live in Seattle) (2000)
Virtu-ritual (1998)
Woodo Astrology (7'') (1997)
God Is Insane – Join Him (1996)
Caught Red-Handed (7'') (1995)
Crossfade (1994)
Vertigo (7'') (1993)
R.U.Dead? (demo) (1992)
Vydáno: 2013
Vydavatel: X Production / RedBlack
Stopáž: 43:39
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
